Se vzrůstajícím počtem soukromoprávních přeshraničních poměrů vzrůstá i počet přeshraničních sporů. Snaha o jejich řešení jinou než soudní cestou se projevuje nejen v právní praxi, ale i v pozitivním právu. Regulace mimosoudních způsobů řešení přeshraničních sporů ovlivňuje samotný postup při řešení těchto sporů, pravomoci rozhodců či mediátorů a konečně i národní procesní právo. U mediace se skloňuje její ze zákona povinné zavedení v některých, zejména rodinněprávních, případech, v případě mezinárodní obchodní arbitráže se řády rozhodčích soudů stávají detailnějšími a do rozhodčího řízení se častěji prosazují prvky, které byly dříve vlastní řízení soudnímu. Tato tzv. judicializace je zapříčiněna především obavou o zajištění práva na spravedlivý proces na straně jedné a snahou o zachování efektivity rozhodčího a mediačního řízení na straně druhé. Autorky monografie rozpoznávají judiciální trendy u rozhodčího řízení především ve snaze o normování průběhu rozhodčího řízení prostřednictvím tzv. soft law a v rozšiřování pravomoci rozhodců k vydávání předběžných opatření. V případě mediace se pak judicializace odráží ve snaze o její obligatornost. Cílem monografie je zmapovat tyto judiciální trendy a zhodnotit jejich vliv na budoucí vývoj mezinárodního rozhodčího řízení a mediace.
