Milena Secká Boeken

Publikace se v sedmi kapitolách zaměřuje na život muže, jehož činnost v druhé polovině 19. století ovlivnila život Pražanů a dalších. Po návratu z emigrace v Americe se rozhodl využít své zkušenosti pro blaho národa a přinášet moderní myšlenky ze zahraničí. Věřil, že osvěta je klíčem k duševnímu a duchovnímu pokroku, a jako první otevřel svou knihovnu široké veřejnosti. Dále založil průmyslové muzeum, které mělo zajišťovat přístup k vědeckým a technickým vynálezům. Uvědomoval si, že národní obrození nemůže být dokončeno bez vzdělaných žen, a proto otevřel první ženský vzdělávací spolek – Americký klub dam. Jeho pokrokové myšlenky se projevily i v komunální politice, kde jako pražský radní prosazoval projekty jako Petřínská rozhledna, elektrické osvětlení ulic, pohyblivý chodník na Letnou a zavádění telefonu a plynu do domácností. Celý život se snažil přivést svět do Čech a Čechy do světa. Text je doplněn citacemi z dobových periodik a soukromých deníků, stejně jako obrázky. Vojta Náprstek, přezdívaný „Mr. Pokrok“, by letos oslavil 185 let. Publikace vychází ve spolupráci s Náprstkovým muzeem.

Poutavá kniha Mileny Secké a Martina Šámala Byl to můj osud … Zápisky Josefy Náprstkové přibližuje zajímavý osud ženy, která je nerozlučně spjata s Náprstkovým muzeem. Vůbec poprvé se představují veřejnosti autentické zápisky Josefy Křížkové-Náprstkové (1838-1907), manželky zakladatele Náprstkova muzea. Původně služka z vinopalny U Halánků se provdala za bohatého vlastence a mecenáše Vojtu Náprstka, který v ní našel oddanou a schopnou spolupracovnici. Ve svých zápiscích vzpomíná na dětství prožité na Betlémském náměstí v Praze, na revoluční rok 1848 i na svou zaměstnavatelku Annu Fingerhutovou. Podstatná část vzpomínek je věnována manželovým aktivitám, především pak založení muzea a jeho příznivcům. I když většinu života prožila ve stínu svého slavného manžela, udržovala přátelství s mnoha představiteli pražské vlastenecké společnosti druhé poloviny 19. století. Korespondovala si s mnoha cestovateli a krajany z celého světa a podává tak netradiční pohled na ně i jejich aktivity. Kniha je unikátním svědectvím o pozoruhodném životě a díle prosté, přesto však mimořádné ženy. Kniha Byl to můj osud… Zápisky Josefy Náprstkové je první kritickou edicí dosud nepublikovaných rukopisů této zajímavé a neprávem opomíjené osobnosti. Byla sestavena na základě dlouhodobého průzkumu archivních dokumentů uložených v Náprstkově muzeu.

Příběh významné osobnosti pražského kulturního života 19. století. Vlastním jménem Ferdinand František Fingerhut byl synem Anny Fingerhutové, známé podnikatelky a mecenášky, a starším bratrem Vojty Náprstka, který se proslavil jako zakladatel Českého průmyslového muzea. Ferdinand několik let získával praktické zkušenosti v zahraničí, v roce 1848 se zapojil do studentského revolučního hnutí. Po porážce revoluce a emigraci mladšího bratra Vojty do Severní Ameriky pomáhal matce s vedením podniku, od roku 1860 byl majitelem Černého pivovaru na Karlově náměstí. Po nevydařeném manželství pivovar prodal a až do posledních dní zůstal věrný českému divadlu, kvalitní hudbě, dobrému jídlu i vlastenecké společnosti. Podporoval řadu malířů, hudebníků nebo herců. Od roku 1882 začal pořádat Domácí hudební a deklamatorní zábavy, kterých se účastnily nejen přední osobnosti české kultury a politiky, ale také proslulí hudební skladatelé, hudebníci, zpěvačky a herečky. K častým hostům patřili např. Antonín Dvořák nebo Karel Bendl, kteří začali k Ferdinandovi chodit na pravidelné obědy.

Americký klub dam: krůček k ženské vzdělanosti. Kniha přibližuje situaci vzdělávání dívek a ženského spolčování v 19. stol. obecně, připomíná osobnost V. Náprstka a vznik klubu a seznamuje se spolkovými aktivitami - přednášky, odborné exkurze do průmyslových podniků, výlety, dětské slavnosti, nedělní dýchánky atp. Autorka též zmiňuje charitativní činnost spolku (návštěvy nemocnic a ústavů) a obnovení jeho činnosti po téměř 40 letech v r. 1996. Jádrem textu je jmenný seznam členek klubu v letech 1865-1948, doplněný u významnějších postav osobními a životopisnými údaji. Publikace je opatřena přílohou, která vedle přehledu akcí různého typu pořádaných v letech 1865-2012 zahrnuje i jmenný seznam funkcionářek klubu z let 1908-1948, jmenný rejstřík a seznam literatury a pramenů. V závěrečné obrazové části se nacházejí podobizny členek klubu. Odborná publikace mapuje historii významného pražského ženského osvětového spolku založeného Vojtěchem Náprstkem.

Josefa Náprstková patří k osobnostem české historie, kterým dosud nebyla věnována zasloužená pozornost. Předložená monografie vychází ze všech typů pramenů uložených převážně v Náprstkově muzeu – rukopisů, tisků, obrazových fondů i předmětů trojrozměrných. Pro monografii byly nejdůležitější deníky a zápisky Josefy Křížkové - Náprstkové, které byly konfrontovány s deníky jejího manžela Vojty Náprstka. Důležitým pramenem jsou však i vzpomínky lidí, kteří žili nebo pracovali v její blízkosti. Kniha volně navazuje na titul Byl to můj osud… Zápisky Josefy Náprstkové.

Monografie přibližuje osudy tří žen, představitelek tří generací významné české rodiny, která stála ve středu kulturního a společenského života po celou druhou polovinu 19. století. Spolkový život, divadlo, vlastenecké salóny a slavnosti, muzeum, výstavy, ženské vzdělávání a emancipace, charita, kontakty s krajany, nic z toho se neobešlo bez Vojty Náprstka. Mnohem méně se ví o jeho matce Anně a manželce Josefě, svérázných charakterech, bez jejichž pochopení, pomoci a obětavosti by se nemohl stát tím, čím byl. Podobně byla neprávem opomíjena zajímavá osobnost bratra Ferdinanda a jeho dcera Boženka, jediná dědička rodového jména. Starý měšťanský dům U Halánků, sídlo Náprstkova muzea, je nejen kulisou, ale živým střediskem, kde se proplétalo soukromé s veřejným ve zvláštní neopakovatelné směsici. Kniha je zařazena v kategoriích

Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005.

Po návratu z nucené emigrace v Americe se rozhodl získané zkušenosti a vědomosti uplatnit ve prospěch blaha svého národa a veškerou svou činností se snažil o zprostředkování moderních myšlenek ze zahraničí. V osvětě viděl lék na duševní i duchovní zaostalost a tak jako první otevřel svou knihovnu široké veřejnosti. Druhým krokem byl pravidelný přístup k vědeckým a technickým vynálezům, které mělo zprostředkovávat jím založené průmyslové muzeum. Náprstek si jako jeden z prvních uvědomoval, že národní obrození nebude dokončeno bez zapojení vzdělaných žen a pro ně otevřel ve svém domě první ženský vzdělávací spolek – Americký klub dam. Nejvíce své pokrokové myšlenky ale uplatňoval v rámci komunální politiky jako pražský radní. Jeho zásluhou byla postavena Petřínská rozhledna, bylo prosazeno elektrické osvětlení ulic, pohyblivý chodník na Letnou, zavádění telefonu a plynu do domácností aj. Celý život se snažil přivézt svět do Čech (ať již technickými vynálezy nebo sbírkami pro své muzeum), ale i Čechy do světa (podporou českých vystěhovalců nebo odborníků pracujících v zahraničí.).

Sborník prací vztahujících se k dějinám Československa od roku 1818 od roku 1938.

Sborník příspěvků z konference karpatologické komise pro lidové obyčeje MKKK konané v roce 2009 v Hodoníně. 31 referátů shrnuje výsledky výzkumů přednesených v následujících okruzích: Tělo jako objekt rituálních úkonů, Symbolika těla a jeho součásti, Péče a tělo, Tělo ve folkloru, Tělo a duše, Tělo ve výtvarném umění.