Gérard Depardieu Boeken

Na pultech pařížských knihkupectví vzbudila kniha senzaci. Muž, který byl doposud známý jako herec, najednou předstoupil před veřejnost s pětadvaceti sugestivními dopisy, adresovanými rodičům, filmovým kolegům, ale také abstraktním pojmům, jako jsou peníze, příroda, nemoc či práce. Nezvyklá upřímnost a vysoká literární úroveň překvapily kritiky i čtenáře. Síla Depardieuovy osobní výpovědi spočívá ve spontánnosti, s jakou se velký herec obrací ke svým blízkým. Depardieu si na nic nehraje. Podobně jako ve filmu si i ve svých nejintimnějších výpovědích uchovává unikátní syrovost, originalitu. Když svádí své vnitřní boje, netouží zvítězit, ale najít odpovědi na základní otázky provázející celý jeho život a tvorbu. Zůstává Cyranem i Kryštofem Kolumbem, je v něm vzdor i porozumění, něha i surovost... Nelže, protože to nemá zapotřebí. Podobných knih, jako jsou Depardieuovy Ukradené dopisy, najdeme ve světové literatuře jen velmi málo.

Er ist ein europäischer Schauspieler von Weltrang, Kino-Hits wie Green Card oder Cyrano de Bergerac zählen zu seinen großen Erfolgen. Leidenschaft zeigt Gérard Depardieu aber nicht nur im Film und auf der Bühne, sondern auch in der Küche. Seine Passion hat der Hobbykoch und Genussmensch Depardieu mittlerweile auch zur Profession gemacht: Seit Jahren produziert er als Winzer an der Loire hochwertige Weine, und mit einem eigenen Restaurant im Herzen von Paris hat er sich einen lang gehegten Traum erfüllt. Nicht nur zu Hause, sondern auch in seinem Restaurant steht Gérard Depardieu neben Küchenchef Laurent Audiot selbst am Herd. Seine Lieferanten kennt er persönlich, und er lässt es sich nicht nehmen, frühmorgens auf dem Markt einzukaufen. Gérard Depardieu tritt für ökologische Produkte ein - für ihn sind Qualität und Frische der Zutaten wichtigste Voraussetzung. Seine Lieblingsrezepte, die er jetzt erstmals veröffentlicht, sind der Einfachheit verpflichtet, eine Hommage an die ehrliche traditionelle Küche. Sein sehr persönliches Kochbuch wird abgerundet von einer großen Foto-Story und vielen Tipps und Weinempfehlungen, die der Winzer Depardieu gibt.

Podobně jako Gabin nebo Delon, stal se i Gérard Depardieu po pětatřiceti letech kariéry a po 165 natočených filmech symbolem francouzského filmu a společenským fenoménem. Souhlasil, že bude čtyři měsíce u sebe doma i při natáčení ve Francii a Maroku, daleko od mediálních zmatků, odpovídat na otázky Laurenta Neumanna. Na všechny otázky, včetně těch nejnepříjemnějších. Bez přetvářky a samolibosti. V této knize nezapomenutelný herec z filmů, jako byly Cyrano z Bergeraku, Poslední metro nebo Pod sluncem satanovým, odhaluje svou pravou tvář, tvář ,,neviňátka, které miluje život... celý text

Comme Gabin ou Delon, Gérard Depardieu est devenu, en trente-cinq ans de carrière et quelque 165 films, l'emblème du cinéma français, un phénomène de société à lui tout seul. Le jeune homme de seize ans qui quittait Châteauroux a toujours la même énergie, la même insolence. Lorsqu'il évoque, avec Laurent Neumann, les débuts de sa carrière, ses grands rôles, son travail à la télévision ou sa tâche de producteur et de découvreur de films, les anecdotes pleuvent en cascade, mettant en scène les plus grands noms du septième art. Mais cette figure du grand et du petit écran, boulimique insatiable, curieux de tout, incapable de se reposer, répond à toutes les questions avec la même franchise. Sur ses amours, sa famille, l'argent, la religion, la politique, il dit ce qu'il pense. Sans jamais chercher à se justifier ou à déguiser les faits : il va droit à la vérité. Parce qu'il est vivant.

Ma grand-mere habitait en bout de piste a Orly, elle etait dame pipi a Orly ou je passais mes vacances quand j'etais gamin. Dans les chiottes d'Orly - j'adorais ca: Depart a destination de Rio de Janeiro... Putain, ils s'en vont a Rio ! Et je courais voir. Je voyais toutes les villes du monde defiler: Saigon, Addis-Abeba, Buenos Aires... Moi, j'etais dans les chiottes. Elle, elle nettoyait les chiottes, elle travaillait pour une boite qui s'appelait L'Alsacienne. Ma grand-mere se rasait, j'etais toujours fascine. Elle avait un Gillette double lame et elle se rasait. Quand je l'embrassais, je lui disais: Tu piques encore, Meme ! -- Je me raserai demain, t'en fais pas... Une vie de funambule courant au-dessus de ses precipices intimes. Le portrait d'un joueur qui ne triche pas. Christophe Ono-Dit-Biot, Le Point. Un livre de souvenirs si crus qu'il en est bouleversant. Catherine Schwaab, Paris Match.

192pages. 21x15x2cm. Broché.

J'ai connu un potier dans le Berry : quand ça le faisait chier de faire des assiettes, toujours les mêmes, il prenait sa terre et il faisait un monstre. Un énorme monstre. En terre cuite. Et il disait : "Je fais ça parce qu'il faut que ça sorte ! J'en ai plein comme ça à l'intérieur de moi !" Il avait raison. Il faut laisser sortir ses monstres, si on ne veut pas que ce soient eux qui nous bouffent.

Der sechzehnjährige Underdog und Kleinkriminelle sieht eine Molière-Aufführung und beschließt, Schauspieler zu werden. Mit 30 ist Depardieu der Star des französischen Kinos, seine internationale Karriere beginnt. Daneben Alkohol, Skandale, Aufsehen um seine „Steuerflucht“ aus Frankreich. Depardieu weicht in seinem Buch den kontroversen Themen nicht aus.