Ondřej Vojtěchovský Boeken

Dějiny Srbska jsou rozsáhlým syntetickým dílem, které zpracovalo šest historiků zastupujících všechny generace českých balkanistů. Část z nich se podílela na úspěšném titulu Dějiny jihoslovanských zemí. Kniha nepojednává o dějinách Srbska tradičním způsobem, tedy v rámci výkladu historie národů bývalé Jugoslávie, ale samostatně analyzuje vývoj srbského státu od jeho vzniku až do současné doby. Představuje tak nejen v naší, ale i evropské historiografii průkopnický počin. V rámci soustavného přehledu dějin Srbska autoři akcentovali především historii srbského středověkého státu, vznik a vývoj moderního Srbska v 19. století, situaci v Srbsku v době královské Jugoslávie a za druhé světové války; podrobně analyzovali historii Srbska v posledních necelých patnácti letech, které uplynuly od rozpadu Titovy Jugoslávie. Výklad obohacují kapitoly o kulturním vývoji Srbska, o česko-srbských vztazích a početné, v českém prostředí málo známé obrazové přílohy.

Tato kolektivní monografie přináší studie, které poukazují na tematický záběr bádání o socialistické Jugoslávii. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na politické, národnostní, kulturní, náboženské a další aspekty vývoje tohoto státu během posledního čtvrtstoletí jeho existence. Cílem této knihy je nastínit současné trendy v historiografii pozdního socialismu ve státech někdejší Jugoslávie a odborné veřejnosti ukázat na možnou tematickou i interpretační inspiraci při výzkumu tohoto období v Československu. Tato kniha vychází u příležitosti významného životního jubilea Jana Pelikána, předního odborníka na dějiny jihovýchodní Evropy a dlouholetého pedagoga pražské filozofické fakulty. Autoři studií, historici střední a mladší generace působící vesměs v postjugoslávských zemích, se k Janu Pelikánovi hlásí jako ke svému učiteli, jehož práce ovlivnily jejich vlastní výzkum, který jim byl osobně nápomocen v jejich profesní dráze nebo se kterým měli příležitost přímo spolupracovat. zdroj: https://books.ff.cuni.cz/2024/03/04/druhy-polocas-jugoslavie-v-dobe-vrcholneho-a-pozdniho-socialismu-pocta-janu-pelikanovi/

Kniha se zabývá vztahy Československa a Jugoslávie v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, kdy v nich vládnoucí socialistické režimy vstoupily do období tzv. pozdního socialismu. Kromě politické roviny kniha sleduje, jak se kontakty mezi oběma socialistickými federacemi odvíjely v širší společenské a kulturní perspektivě. Věnuje se tak fenoménům jako jsou cestování, turismus, pracovní migrace a kulturní výměna. Prostřednictvím analýzy mnohovrstevných vztahů autoři zkoumají vzájemnou reflexi na úrovni vládnoucích elit i širších společenských struktur. Kniha názorně ukazuje, nakolik pro oba socialistické režimy, československý reálný socialismus i jugoslávský samosprávný socialismus, bylo vzájemné srovnávání, vymezování a poměřování vlastních výkonů důležitým nástrojem při formování a znovupotvrzování jejich identity.

Populárně napsaná publikace oslovuje širokou část sportující populace, počínaje těmi, kteří si chtějí pomocí kola zvýšit fyzickou kondici, až po zkušené cyklisty a amatérské závodníky. Autoři se zaměřují především na správný cyklistický trénink, ale poradí vám s vybavením a oblečením, seznámí se správnou technikou jízdy i zásadami bezpečnosti. Připravili pro vás ukázky konkrétních tréninkových plánů na celý rok pro různé cílové skupiny takzvané "hobbyy" kategorie – mladého začínajícího kondičního cyklistu se závodními ambicemi, ostříleného amatérského závodníka a ženu, jejíž prioritou není závodní výkonnost, ale zlepšení kondice a radost z pohybu. Kniha se věnuje i všeobecné problematice sportovní přípravy, např. psychologickým a fyziologickým aspektům sportovního výkonu, výživě, regeneraci, ale také odlišnostem v pohybových schopnostech a možnostech specifických cílových skupin, jako jsou ženy, děti, senioři.

Kniha se zabývá složitými a rozmanitými osudy skupiny jugoslávské tzv. informbyrovské emigrace, která se ustavila v Praze. Zhruba sto padesát jugoslávských komunistů, mezi nimi např. Anton Rupnik, Josip Milunić či Teodor Balk, se prvních pět let v pražském exilu připravovalo na převzetí moci ve vlasti. Od druhé poloviny padesátých let pak emigranti řešili dilema, zda se vrátit domů či se trvale usadit v zahraničí, a s tím spojené otázky dalšího politického působení. Autor ozřejmuje jednu část dosud málo prozkoumané oblasti výzkumu diktatury KSČ, kterou byla podpora zahraničních komunistů. Na základě detailní analýzy československých a jugoslávských archivních dokumentů sleduje nejen činnost emigrace, ale též aspekty života cizinců v komunistickém Československu. Ukazuje také, jak významně tato v širším povědomí málo známá „imigrační vlna“ vstoupila do československého a českého veřejného života.