Jan Škrob Boeken

Básnická prvotina autora, zakotveného v hluboce žitém křesťanství i bolestech a intelektuálních zápasech současnosti. "Nevěřím na angažovanou a neangažovanou poezii," říká Škrob. "V mých básních je všechno, co v životě vnímám jako důležité. Psát poezii, která by se dala jasně označit jako politická, náboženská, milostná nebo jiným přídomkem, bych bral jako redukci života v jeho vrstvách." Básně jsou rozdělené do dvou volných cyklů a dvou delších skladeb. Vychází v edici Otisky. Doslov napsal Adam Borzič. Grafickou úpravu, výtvarný doprovod a sazbu obstarala Hana Kolbe.

Dvacet osm vzájemně provázaných, většinou rozsáhlejších básní. Třetí básnická kniha Jana Škroba představuje mytologii světa po světě; světa, který následuje po tom našem a kterého se často obáváme tak moc, až před ním raději odvracíme zrak. Země slunce je legendou o životě po zániku, kde si příroda (jako vědomá bytost, poznamenaná a nenávratně zraněná činy člověka) bere zpět, co jsme jí vzali. Číst ji znamená nořit se do úzkostných snů plných zpustošených krajin a zvláštních bytostí, mezi nimiž pouze nejasně stále prosvítá člověk. Škrob tu s citlivostí sobě vlastní vytváří autonomní básnický vesmír, který přirozeně navazuje na předchozí dvě autorovy knihy, ale zároveň je rozšiřuje o znepokojivě vizionářský rozměr. Dystopické básně z budoucnosti, která každým dnem čím dál víc připomíná naši současnost.

Editoři Jan Škrob a Tomáš Vaněk (zároveň i ilustrátor tohoto sborníku) vybrali řadu básnických a prozaických textů, v nichž zaznívají ozvěny často bolestných střetů s realitou, s těžkou zkušeností z prožitých traumat, ale i se snahou otevřeně se podělit o postřehy, jež se vybavují při rozmluvách na vyhraněná témata. Těmito náměty může být třeba cosi neznámého v nás, město, sen nebo i zákeřná choroba, která může zatemnit vědomí nebo připomenout poničenou zahradu, v níž však stále existuje naděje nalézt svěží zelenou trávu. Almanach je cenným příspěvkem k poznání a nahlédnutí do světa lidí, pohybujících se v neustálém "okruží" souboje s vlastním vědomím i s možnostmi, jež jsou vymezeny hranicemi zraněných myslí a duší.

Czeski poeta Jan krob diagnozuje napięcia między różnymi wymiarami rzeczywistości: codziennością, mitem, psychodeliczną wizją, teraźniejszością czy grą komputerową. Real można czytać jako próbę wspólnotowej wypowiedzi generacji, która mierzy się z katastrofą klimatyczną i nieuchronnością zbliżającego się końca antropocenu. Jednocześnie tom kroba warto interpretowa jako osobisty (duchowy, filozoficzny, polityczny) manifest. Poezja staje się tu buntem przeciwko katastrofie, której nieuchronność jest oczywista, ale nie usprawiedliwia bezczynności. Słowo poetyckie pozwala zachować wolność i osobistą autonomię w rzeczywistości, która powoli staje się dystopią.

Výsledky aktuálneho ročníka súťaže sú pre mňa osobne dobrou správou, pretože sme mali možnosť čítať sebavedomých zástupcov veľmi odlišných poetík. Nedá sa určiť jeden dominujúci prúd. Kvalitných reprezentantov si našla poézia civilná, konceptuálna, experimentálna, imaginatívna, čítali sme básne v tom najlepšom smere angažované, milostnú a prírodnú lyriku aj rôzne kombinácie vyššie spomenutého. Bez toho aby sme sa o tom v porote vopred dohodli, v spoločnej zhode sme hľadali naprieč kategóriami, nemali sme potrebu jeden smer vyzdvihnúť na úkor ostatných. Šlo nám jedine o silu výrazu a osobitosť básnického videnia. Verím, že výsledok náš zámer potvrdil. Uverejnené básne vybrala odborná porota v zložení Jitka N. Srbová (predsedníčka), Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič.

V tomto podmanivém a strhujícím příběhu podle skutečných událostí Gerard Kremer sděluje řadu dosud neznámých faktů o mnoha ilegálních odbojových aktivitách kolem budovy na adrese Westermarkt 2 v Amsterdamu, zvané Huize Labor. Dvůr Huize Labor sousedil s dvorem Domu Anny Frankové. V roce 1941 dostal Gerard Kremer senior místo správce kancelářské budovy na Westermarktu 2 v Amsterdamu, za rohem od takzvaného tajného křídla Domu Anny Frankové, a netušil, jakou úlohu v rámci druhé světové války sehraje. Pomalu, ale jistě se stává součástí odboje. Když část budovy obsadí Wehrmacht, ocitá se na tenkém ledě. Kvůli následnému rozhodnutí poskytnout v budově útočiště židům málem přijde o život. O mnoho let později zjistí Gerard Kremer junior a jeho žena Toos na základě hovorů s otcem a dalšími svědky, že jediný, kdo mohl prozradit rodinu Anny Franková, byla Ans van Dijková. Po 75 letech tak Gerard junior odhaluje pravdivý příběh svého otce a dalších svědků, který ukazuje řešení staré záhady. Po vydání původní nizozemské verze se ozvali další svědkové. Do této knihy byla zahrnuta i jejich svědectví o dění kolem Westermarktu. Kdo zradil Annu Frankovou? Po svém zatčení Sicherheitsdienstem na Velikonoční neděli 1943 se Ans van Dijková, byť v přestrojení, zřejmě stala pravidelnou návštěvnicí budovy. A jak zpozoroval Kremer, používala i telefony v obsazených kancelářích.