Jizerská 50. To je závod, který se stal symbolem běžeckého lyžování. Závod plný příběhů, výzev i silných zážitků. Padesátku jezdí profesionálové, slavní závodníci i obyčejní lidé. A tenhle jedinečný závod, si zaslouží unikátní knihu. Vzácné historické okamžiky i osobní vzpomínky aktérů závodu v jedinečné dárkové knize Jizerská 50.
Téma této knihy je nesmírně zajímavé a velmi aktuální. Autorka se na základě lingvistické analýzy, kritické analýzy diskurzu, ale i propracovaných dotazníkových šetření věnuje dívčím časopisům na českém a posléze i na americkém trhu, jejich typickým žánrům, jazyku a stylu a také jejich ideologickému působení. Zjišťuje mimo jiné, jakými prostředky manipulace tyto časopisy disponují a jak obsahy, témata a formu jejich textů přijímá věková skupina dívek, jíž jsou určeny. Inspirativní jsou pasáže o tom, jak časopisy referují o ženách a jak o mužích, zejména v souvislosti s ideologií „antifeminismu, antiemancipace“, s důrazem na kult těla nebo s konzumerismem.
Exkluzivní měsíčník Marianne je po šesti letech své existence pro mnoho žen nezbytnou součástí příjemně stráveného volného času. Studie Kateřiny Kadlecové zkoumá Marianne, typický artefakt populární kultury, z hlediska ideologie a užitých jazykových prostředků a hledá odpovědi na následující otázky: Jaký je skutečný vliv časopisů, jako je Marianne, na čtenáře? Lze považovat estetickými prostředky hýřící a obratně napsané texty za umělecké, nebo jsou jen povrchními a instruktivními nositeli ideologických poselství hlásajících emancipaci, liberalismus, konzumerismus a hédonismus? Pokouší se nahlédnout do hloubky textů, které mohou být svým čtenářům rádcem, ale i našeptavačem.
Profesor Pavel Pafko letos v červenci slaví pětaosmdesátiny, o rok později pak šedesát let v témže zaměstnání, totiž jako břišní a hrudní chirurg III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Rodák z Bratislavy, otec tří dcer, učitel tisíců mediků a mentor stovek mladých lékařů je držitelem mnoha ocenění, ale na ta v této knížce věru nevzpomíná – ani na pocty, ani na zásluhy. „Vždycky jsem to bral tak, že věci plynuly a já si jen tak plul. Nikdy jsem neuvažoval o tom, zda jsem na vrcholu nebo jak se na něj vyškrábat,“ říká Pavel Pafko, který se touto publikací s pokorou a úctou ohlíží za svým životem, přidává anekdoty z praxe, vzpomíná na své pacienty, žáky, přátele a souputníky a přemýšlí nad současnou společností, veřejnou sférou, kulturou, zdravím, životem a smrtí.