Kniha se zabývá současným uspořádáním partnerství a rodiny a vysvětluje jejich proměny a různorodost. Zároveň přináší analýzu proměn toho, jak lidé kombinují pracovní a soukromý život a jaká nerovně rozložená rizika z toho vyplývají. Tyto proměny nahlížejí autorky perspektivou životních drah. Postupují od teoretického a metodologického ukotvení výzkumu životních drah, pokračují analýzou mezigeneračních a meziskupinových rozdílů ve vybraných doménách životních drah až k hloubkovým analýzám životních trajektorií a zkušeností vybraných skupin.
Kniha popisuje a analyzuje diskuze, které předcházely změnám legislativy o interrupcích od 50. let 20. století, a způsoby, jakými byly v Československu vytvářeny politiky interrupce. Vychází přitom z teorie Michela Foucaulta a představuje regulace interrupcí jako příklad působení biomoci v rámci socialistického režimu.
Problematika umělých potratů není v současné době v České republice často otevírána — snad proto, že k legalizaci interrupcí došlo v této zemi poměrně brzy (již v roce 1957), či proto, že počet interrupcí nyní dosahuje historického minima. Málo se ale ví o tom, co tuto první legalizaci provázelo, jakým způsobem byly interrupce v období komunismu chápány a regulovány a jak tento historický vývoj ovlivnil současný status quo v této oblasti.
Na rozdíl od západní Evropy zde nedošlo k uvolnění v důsledku tlaku občanské společnosti a feministického hnutí, ale spíše následkem byrokratických rozhodnutí vzniklých z makrosociálních a politických okolností. Rozhodnutí ukončit nechtěné těhotenství navíc nebylo dáno do rukou samotných žen, ale do rukou oficiálních interrupčních komisí.
Péče a konkrétně péče o děti je v současné době velmi diskutované téma, a to jak v českém, tak v evropském kontextu. Tato kniha se tématu péče o děti věnuje z hlediska legislativního a institucionálního rámce podpory péče o děti a genderových důsledků současného společenského nastavení v České republice, jakož i v kontextu současného směrování politiky péče v jiných evropských zemích. Jejím cílem je především zprostředkování výsledků empirických výzkumů a analýz v této oblasti široké veřejnosti a upozornění na některá koncepční pochybení v současném směrování politiky péče u nás.
Poskytování péče o seniora v rodině je náročný úkol a praktická podoba této péče může mít mnoho tváří. Kniha Radky Dudové se zaměřuje na palčivé otázky a problémy, které v České republice péči o seniory provázejí z pohledu pečujících blízkých osob. Klade vedle sebe výsledky analýzy mediálního a politického diskurzu a výsledky biografického výzkumu neformálních pečovatelek a pečovatelů. Pojmenovává přitom rozpory a paradoxy, které v této oblasti existují. Mediální prezentace tématu péče o seniory zdůrazňuje odpovědnost rodiny a příbuzných za zajištění péče a blahodárnost péče v domácím či přirozeném prostředí. Osobní příběhy pečujících žen a mužů oproti tomu ukazují ambivalentnost zkušenosti péče: na jedné straně obětavost a lásku projevenou v každodenních aktivitách, na straně druhé ekonomická rizika, vyčerpání, pocit nezastupitelnosti i hledání jiných možných řešení. Kniha přispívá do diskuse, zda je skutečně možné v neformální péči v rámci rodiny spatřovat budoucí řešení narůstající potřeby péče o seniory v souvislosti se stárnutím populace. Ukazuje na možné nové zdroje sociálních nerovností a na slepé uličky současného uvažování o daném problému.
