Robert Šimůnek Boeken

Během posledních deseti let se Robert Šimůnek, působící v Historickému ústavu AV ČR, vypracoval v předního znalce české aristokracie pozdního středověku. Ústřední téma jeho monografie přestavují nejrůznější podoby sebeprezentace šlechty. Ta vědoma si svého výsadního společenského postavení, podpořeného stavovským uspořádáním mocenských sil po Lipanech, začala v polovině 15. století nejrůznější cesty, jejichž prostřednictvím chtěla navenek zdůraznit svůj étos, svoji starobylost i svoji jedinečnost. Šlechtické snahy o ovládnutí paměti se promítaly jak do podob nejrůznějších staveb světského i církevního charakteru, tak do konstruování rodových pověstí i vizuálních symbolů v podobě erbů, portrétů či náhrobků. Autor všechny tyto problémy sleduje jak s důrazem na detail, tak v širokém společenském kontextu druhé poloviny 15. a počátku 16. věku, v němž se zdánlivě jedinečné jevy šlechtické reprezentace ve skutečnosti jeví jako vědomé projevy kolektivně sdílené šlechtické identity a kultury.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Kniha se zaměřuje na kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách, rozčleněná do dvou částí. První oddíl "Páni z Rožmberka 1250-1520" zkoumá osudy osmi generací rodu a zahrnuje kapitoly o majetkové držbě, uplatnění Rožmberků v hierarchiích, sňatkové politice, rožmberských hradech a rezidencích, klášterech, vzdělanosti a kulturním mecenátu. Dále se věnuje rodovým tradicím. Druhý oddíl "Kostel a kostelní okrsek jako sociální prostor" analyzuje sociální dějiny pozdně středověkých Čech na základě písemných a hmotných pramenů z rožmberské domény. Mapuje farní síť a církevní struktury, situaci farářů a každodenní život farní obce. Zkoumá vznik a založení kostela, jeho podobu a typologii s ohledem na anonymní kameníky a umělce, kteří je budovali. Závěr práce zakotvuje studii do širšího rámce aktuálního výzkumu dějin rodu Rožmberků a jejich domény, přičemž přináší přehled literatury k tématům, jež byla v knize pojednána jen okrajově.

Historický atlas města obsahuje úvodní textovou část (urbanisticko-historický vývoj města), mapovou část a výběrovou bibliografii. Nejobsáhlejší barevná mapová část zahrnuje na více než 40 listech staré mapy a plány města od 18. století v plynulé řadě do současnosti (územní plány), reprodukce vedut a vyobrazení města a jeho částí, od 17. století opět do současnosti (pro novější období včetně fotografií, pohlednic a pětice leteckých snímků města); všechny publikované položky jsou opatřeny popisky a zpravidla i komentáři. Bibliografie obsahující řádově 400 položek k dějinám města.

Historický atlas měst České republiky je vydáván v jednosešitových svazcích, zahrnujících základní vývojové tendence města, hlavní srovnávací kartografické prameny, výběrové individuální kartografické prameny a rekonstrukční (tematické historické) mapy, zobrazující kartografickou metodou nejvýznamnější témata z dějin jednotlivých měst.

Historický atlas měst České republiky je vydáván v jednosešitových svazcích, zahrnujících základní vývojové tendence města, hlavní srovnávací kartografické prameny, výběrové individuální kartografické prameny a rekonstrukční (tematické historické) mapy, zobrazující kartografickou metodou nejvýznamnější témata z dějin jednotlivých měst. 11. svazek edice Historických atlasů měst České republiky – Český Krumlov obsahuje množství srovnávacích map, staré mapy, staré i novodobé fotografie města, pohlednice, veduty, letecké snímky a rekonstrukční mapy. Obraz města přibližuje rovněž textová část a dokumentují bohaté ikonografické materiály.

Autor se v publikaci zabývá šlechtickou majetkovou držbou a její teritoriální správou v době pozdního středověku a raném novověku v Čechách. Jako konkrétní příklad posloužilo autorovi rožmberské panství.

V předkládané knize, věnované „obrazům šlechtických panství“, se autor zajímá, proč vlastně tyto „obrazy“ vznikaly, co a jak zachycovaly, jakou mohly mít podobu a komu byly určeny. Ptá se po jejich objednavatelích a tvůrcích, ale především po tom, jaká byla jejich úloha ve šlechtické sebeprezentaci. Hranice mezi ideálem kulturní krajiny (s architekturou) a její někdejší reálnou podobou byla nezřetelná – nebudeme-li proto staré obrazy vnímat jen jako „dávné fotografie“, prozradí nám toho až nečekaně mnoho.

Publikace v sedmi kapitolách mapuje směry a možnosti studia barokních krajin a současně spektrum využitelných pramenu (text – obraz – mapa – terénní výzkum), jejich interpretační potenciál z hlediska historické geografie i kulturních dějin. Kapitoly mají dvojí základní rovinu, mikro- a makropohled (sondy a jejich obecné interpretace), vedoucí k zamyšlení nad možnostmi i limity rekonstrukce historických krajin a výpovědí jednotlivých typů pramenů. Koncepce knihy vychází z širšího rámce studia barokních krajin v Čechách (cca 1650–1800), nastíněného v úvodní stati.

Druhý svazek souhrnného zpracování dějin Tábora se věnuje rozsáhlému období od zániku samostatné husitské obce po samý práh moderního věku. Dlouhý časový úsek je rozdělen na tři části – první z nich se věnuje pozdně středověkému období již královského města (1452–1526), druhá představuje počátek novověku až po třicetiletou válku včetně jejího průběhu (1526–1648), třetí zahrnuje dobu absolutní a osvícenské monarchie (1648–1790). Zkušený autorský kolektiv se zaměřil nejen na politické, sociální a hospodářské dějiny Tábora v kontextu českých dějin. Kladl si také otázku, nakolik se proměnilo kolektivní myšlení táborské městské obce během přechodu od středověku do novověku, od renesance do baroka a jak na život města působily osvícenské reformy v závěru předmoderního období. Nebyly opomenuty ani kulturně historické proměny tvářnosti města od pozdní gotiky do vrcholného baroka, včetně urbanistického vývoje.

Sborník 49 historických esejů představuje texty širokého okruhu přátel, kolegů a žáků profesora Josefa Žemličky. Nepodařilo se (a ani to nebylo snahou editorů) vytvořit úzce monotematický svazek. Jednotícím námětem jsou dějiny středověku v širokém smyslu i jejich novodobá odezva (například středověk ve filmu či v beletrii). Oslavence, jenž sám nedávno naturalisticky drsnou středověkou detektivkou Kukatova zpověď zabrousil i do hájemství krásné literatury, jistě potěší, že jedním z nich je kontrafaktuální zamyšlení, co by se možná stalo, kdyby poslední Přemyslovec olomoucký atentát přežil.

Publikace, jejíž druhé, přepracované vydání seznamuje čtenáře s historií a mimořádně hodnotnými architektonickými a uměleckými památkami Telče a jejího okolí, je netradičně doplněna černobílými fotografiemi podtrhujícími jedinečnost místa a zachyceného okamžiku.Obsah: Město Telč – Náměstí Zachariáše z Hradce, Zámek, Kostel sv. Jakuba, Hradby a brány, Věž a kostel sv. Ducha, Jezuitská kolej, Konvikt sv. Andělů, Kostel Jména Ježíš, Židovské památky, Kostel sv. Anny, Soubor soch Na dlážkách, Staré Město, Boží muka; Okolí Telče, at.

Historický atlas měst České republiky je vydáván v jednosešitových svazcích, zahrnujících základní vývojové tendence města, hlavní srovnávací kartografické prameny, výběrové individuální kartografické prameny a rekonstrukční (tematické historické) mapy, zobrazující kartografickou metodou nejvýznamnější témata z dějin jednotlivých měst. 14. svazek edice Praha-Libeň obsahuje množství srovnávacích map, staré mapy, staré i novodobé fotografie města, pohlednice, veduty, letecké snímky a rekonstrukční mapy. Obraz města přibližuje rovněž textová část a dokumentují bohaté ikonografické materiály.

Kniha, kterou jsi vzal, čtenáři, do ruky, je vydána u příležitosti 750 let od první písemné zmínky o Kájově, již obsahuje zakládací listina zlatokorunského kláštera českého krále Přemysla Otakara II. Je určena především čtenářům, kteří chtějí poznat kořeny místa, v němž mají nebo měli svůj domov, ale i těm, kdo Kájov navštěvují nebo se o něj zajímají. V osmi chronologicky řazených kapitolách nabídne výlety do historie místa v širších a hlubších souvislostech a jsou to výlety s průvodci - historiky, kteří se Kájovu ve svých výzkumech věnují. Poslední, devátá kapitola nás převede k současnosti, je stručným nástinem toho, na co si ještě mnozí pamatují. Celobarevná kniha je proložená fotografiemi, vyobrazeními i mapkami.

Sborník přináší plné znění příspěvků ze zasedání, konaného 25. ledna 2006 v Historickém ústavu AV ČR, v.v.i., v Praze. Tématem konference byla výměna informací o digitalizaci mapových sbírek a možnostech digitalizace v historickogeografické a kartografické práci. Cílem bylo ochrana starých map jako součásti kulturního dědictví a přínos výpočetní techniky pro studium krajiny v historickém a společenském kontextu. Několik příspěvků se zaměřilo na digitalizaci mapových děl na centrální i archivní úrovni, zatímco většina autorů zkoumala nové možnosti využití digitalizovaných pramenů. Témata zahrnovala trojrozměrné modelování historické krajiny na základě vojenských mapování 18. a 19. století, analýzy vývoje přesnosti zobrazení lidských sídel a terénu na historických mapách od 18. století, a studium proměn historické krajiny v různých územních celcích. Na konferenci byly také prezentovány příspěvky k speciálním tématům, jako jsou historické komunikace a problematika land-use, zejména změny ve využití země od 40. let 19. století do současnosti v rurálním i městském prostředí.

Knihu tvoří dvě desítky statí odrážejících aktuální tendence českého (a středoevropského) historicko-geografického výzkumu na počátku 21. století. Pro koncepci knihy byl zvolen postup od speciálního k obecnému: základ tvoří regionální sondy a na nich jsou ukázány trendy, koncepce a metodické postupy dnes užívané. Z hlediska chronologického sahá záběr od přelomu 13. a 14. století téměř do současnosti, geograficky jsou zastoupeny regiony z celého území Čech, Moravy i Slezska a tematicky publikace naznačuje přesahy historické geografie v dnešním pojetí do řady dalších disciplín. Kniha vznikla k poctě Evy Semotanové.

Sborník příspěvků Husitského muzea Tábor z roku 2002.

Monografie s tematickým zaměřním na regiony a regionalismus v historické geografii mapuje téma stále živější a aktuálnější. Hledání kořenů, identity a integrujících prvků člověka v krajině v minulosti a dnes spolu neoddělitelně souvisí. Jedná se o složitou, transdisciplinární problematiku, k níž se vyjadřují historikové, geografové, etnologové, sociologové, demografové a mnozí další odborníci. Kritéria a možné přístupy k charakteristice a pojetí regionů svědčí o mnohovrstevnaté tematice, dotýkající se současné Evropy (a škály jejích regionů včetně Euroregionů) i historických evropských zemí a států. Cílem monografie bylo ilustrovat šíři tématu, naznačit obecné i speciální otázky a teoretické úvahy propojit s regionálními sondami.Vědomí historické příslušnosti k vlastnímu regionu totiž bude i nadále hrát ve společnosti nezastupitelnou roli.