Petr Polehla Boeken

Kult svatých v latinské literatuře raně středověké Anglie. Období raného středověku, v němž do Británie pronikalo křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů. Kniha se snaží seznámit čtenáře s osudy několika svatých tohoto období prostřednictvím vybraných hagiografických děl 7. a 8. století. V jednotlivých kapitolách pojednává o papeži Řehoři Velikém, iniciátorovi misie do Británie, irském misionáři sv. Kolumbovi, sv. Wilfridovi, biskupovi z Yorku, poustevníku sv. Guthlakovi či zakladateli proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Benediktu Biscopovi a jeho nástupci sv. Ceolfrithovi. Publikace přináší také překlady částí latinských legend o těchto světcích. -- zdroj: www.kosmas.cz --

Třísté padesáté výročí založení královéhradecké diecéze bylo vítanou příležitostí k refl exi řady významných témat z jejích dějin. Diecéze prošla od svého vzniku množstvím proměn a sehrála důležitou roli z hlediska náboženského života v regionu. Též se významně zapsala do života kulturního i společenského a v řadě faktorů ovlivnila i celospolečenské dění. Jak tedy místní církev vešla v život a jak obohatila život univerzální církve, jak posloužila věřícím a jak prospěla obyvatelstvu východních Čech? To vše jsou otázky, které si klademe při pohledu zpět. Jednotliví autoři této publikace se zabývají tématy týkajícími se přímo dějin biskupství, ale též dějin institucí, u nichž bylo biskupství zřizovatelem či s nimiž úzce spolupracovalo. Pozornost je též věnována vybraným osobnostem královéhradecké diecéze. K tématům přistupují badatelé zejména z hlediska církevních, regionálních a kulturních dějin, ale též z hlediska historické demografie, dějin správy a dějin umění.

Jezuitské divadlo mělo primárně vzdělávací a výchovnou funkci a bylo zakomponováno do řádového školského systému, jehož cíle lze shrnout do sousloví docta pietas (učená zbožnost, resp. učenost a zbožnost). Publikace se snaží ukázat, jakou roli hrálo divadlo ve vzdělávání a výchově na přelomu humanismu a baroka. Zabývá se rovněž tím, jak se v řádové dramatické tvorbě odrážely nové formy zbožnosti podnícené ignaciánskou spiritualitou. V neposlední řadě se její autor pokouší vysledovat, jakou úlohu mělo jezuitské divadlo při předávání ideálů a praxe antické literatury a vzdělanosti, a to zejména svojí orientací na antické předlohy a vyrovnáváním se se zásadami klasické poetiky a rétoriky.

Sborník má poukázat na význam vestfálského míru pro dějiny českých zemí a střední Evropy na rovině politické, vojenské, církevní, společenské a kulturní. Zastoupena jsou témata týkající se role, postavení a osudů šlechty v pobělohorských Čechách a také vojenského dění na daném území. Dále se články zabývají církevnímipoměry a duchovním životem pol. 17. stol. a některými méně známými aspekty role českých exulantů a jejich mnohdy kontroverzním postavením v otázkách souvisejících s válkou a uzavřením míru.

Kniha se zaměřuje na dějiny církevního dějepisectví od počátků křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století, přičemž se soustředí především na středoevropskou oblast. Církevní dějiny mají své místo mezi historickými disciplínami od doby, kdy Jean Bodin ve svém díle z roku 1566 rozdělil dějepisectví na občanské, přírodní a církevní. Církevní dějiny, vztahující se k Bohu, zůstaly trvalou součástí historického bádání, i když jejich chápání se liší mezi jednotlivými křesťanskými církvemi, které mají své vlastní teologické pohledy na historii. Církevní dějiny jsou vnímány jako jedna z teologických disciplín a jejich hlavním úkolem je co nejvěrněji zachytit život církve ve všech jeho aspektech. Předmětem zkoumání jsou všechny oblasti církevní činnosti a aspekty náboženského života jejích členů. Publikace tak nabízí stručný přehled klíčových témat a událostí, které formovaly církevní historiografii v západním kontextu do konce osvícenství.