Derrick Wright Boeken

This book offers a poignant account and in-depth analysis of a significant and bloody battle in the Pacific during World War II. It delves into the experiences of soldiers, the strategic implications of the conflict, and the broader impact on the war. Through vivid storytelling and historical context, it captures the intensity of combat and the sacrifices made, providing readers with a comprehensive understanding of this pivotal moment in history.

Operace Galvanic – vylodění sboru námořní pěchoty Spojených států a armádních jednotek 5. obojživelného sboru na Gilbertových ostrovech – začala v časných ranních hodinách 20. listopadu 1943 mohutným bombardováním drobného ostrova Betio na západní straně atolu Tarawa. Znamenala začátek amerického postupu „ostrovními skoky“ napříč středním Pacifikem severním směrem na Kwajalein, Saipan, Guam, Peleliu, Iwo Jimu a na strategickou Okinawu. Nebýt shozu atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, skončila by tato ofenzíva invazí na hlavní japonskou pevninu za cenu nevypočitatelných amerických a spojeneckých ztrát. Atol Tarawa byl vybrán jako počáteční bod této mohutné akce. Bylo nutné projít tvrdými lekcemi ve vyloďování na silně opevněných ostrovních březích, při nichž zahynulo mnoho vojáků. Tento příběh vypráví o tomto začátku a o lidech kteří – navzdory omylům a chybným výpočtům nevyhnutelných při každé průkopnické operaci – dokázali, že to je možné. Japonský velitel Tarawy, kontraadmirál Šibasaki, prohlásil: „Američané nemohou dobýt Tarawu ani s milionem vojáků za sto let.“ Ti to však dokázali za pouhých 76 hodin v bitvě, která počtem ztrát utrpěných a způsobených na dobbytém území byla jednou z nejkrvavější v celé světové válce.

Ostrov Betio, součást tichomořského atolu Tarawa v Gilbertových ostrovech, hájili elitní vojáci japonských Speciálních výsadkových námořních sil. Jejich velitel kontraadmirál Šibasaki se chvástal, že "Američané nedokážou Tarawu dobýt ani za sto let, ani kdyby nasadili třeba milion vojáků". V průběhu prvníhp obojživelného vylodění tichomořské války jej mariňáci z řad 2. divize USMC vyvedli z omylu; dokázali se vyrovnat se závažnými omyly v plánování celé operace a svedli 76 hodin trvající, výjimečně prudkou bitvu. Za cenu více než 3000 padlých a raněných mužů vyřadili z boje japonskou posádku čítající zhruba 3700 vojáků. Jednou provždy se zde také poučili o klamnosti veškerých dosavadních představ o bojových kvalitách svého japonského protivníka.

Jedna z nejdůležitějších bitev druhé světové války v Tichomoří, boj o ostrov Iwodžima, je mnohými vnímána jako nejzuřivější a nejkrvavější bitva v celé historii Sboru námořní pěchoty. Jednalo se o titánský zápas, který zastínil vše, co se odehrálo předtím. Ostrov, ležící v polovině letové trasy bombardérů B-29 útočících na japonské domácí ostrovy, měl obrovský strategický význam pro americké letectvo, ale zároveň pro Japonce, kteří se v počtu víc než 20 000 na ostrově pevně zakopali. Tato kniha přínáší konečné líčení bitvy, od jejího počátku až po tvrd vybojované vítězství Američanů.