Stanislav Vávra Boeken

V nakladatelství "Fotorenesance" vychází další kniha, která není pouze fotografická. Basník Stanislav Vávra doprovází svými texty fotografie Karla Koutského. Oba autoři začali spolupracovat zhruba před rokem a výsledkem je tato publikace. Texty Stanislava Vávry se prolínají s fotografiemi Karla Koutského a společně vytváří básnické dílo. Vávra byl v padesátých letech členem surrealistické skupiny "Libenští psychici" a spolupracoval s B.Hrabalem a Vl.Boudníkem. Fotografie K.Koutského jsou známy z výstav a z několika vydaných monografií Společný výběr fotografií dává této publikaci ojedinělý zážitek při soustředěné četbě.

Kniha poezie od básníka Stanislava Vávry, který v 50. letech spolupracoval s Bohuslavem Hrabalem a Vladimírem Boudníkem a byl členem surrealistické skupiny Libeňští psychici. Kniha je doprovázena kolážemi Evy Čapkové.

Básnická sbírka devětasedmdesátiletého věčného debutanta. Dávný přítel Hrabalův a Boudníkův, poslední žijící člen surrealistické skupiny Libeňští psychici, překvapí v nových verších humorem, sentimentem, zkratkou, sebeironií i průbojnými obrazy. Především ale neopakovatelnou atmosférou plavení vzpomínek, které si nijak nepřekáží s vnitřním mládím autora. Vychází s doslovem básníka ticho.

Libeňští psychici - především Vladimír a Stanislav Vávrové, Jan Šmoranc a Zdeněk Buřil - v nejplodnějším společném období souzněli v básnickém, surrealismu blízkém, vidění. Proměnlivé tvary (např. oblaka), barvy a sny pronikající verši i automatickými texty svědčí o citlivém směřování akademicky neškolených tvůrců: "Čekám od nás, že přibitím na letící touhu pavučiny obejmeme umění a náš problém nebude vznešeně tragický", stojí v jedné z volných programových variant datované rokem 1951. Radiomechanik, knihař, lakýrník a knihovník srostlí libeňskou periferií se v dalších desetiletích vydali každý svou cestou; jemnost jejich uměleckého vyzrávání by se dnešku mohla stát zlatým dolem. Krátké ukázky z textů vyšly v 90. letech v periodikách Haňťa Press a Iniciály. Sborník tvorby neformálního seskupení avantgardních básníků přelomu 40. a 50. let 20. stol. vychází s více než padesátiletým zpožděním.

Kniha vzpomínek na Libeňský okruh z let padesátých.

Výbor kratších próz Stanislava Vávry z let 2006 - 2012 zaujme neobyčejným vypravěčským rozptylem: od automatického textu a rozličných výprav fantazie přes libeňskou humoresku po memoár či momenty čistě esejistické. Žánrová rozvolněnost je stylotvorná a přechody bez varování pečetí Vávrovo ostré i humorné vidění současného světa.

Autobiografické vzpomínky na pražskou Libeň z doby kolem 50. let 20. století zdůrazňují svérázný kolorit této pražské periferie a originalitu místních postav a figurek. V knize je znát autorova surrealistická minulost a do jeho literárního stylu se výrazně promítá přátelství s Bohumilem Hrabalem v plastickém obrazu dnes již zmizelé Libně z poloviny 20. století. Autorovi se podařilo z hlubin minulosti vyvolat sugestivní atmosféru periferie, žijící vedle velkoměstského centra vlastním životem, díky příběhům jednotlivých nekonvenčních hrdinů, jejichž osudy se proplétají v téměř snovém poetickém pásmu.

První část autobiografického vzpomínkového cyklu o životě v Libni.

Kniha povídek a úvah spisovatele Stanislava Vávry, která volně navazuje na předchozí dílo Kapitoly o krvácejícím jablku z roku 2013, vydanou nakladatelstvím Pulrcha. Kniha je doprovázena kolážemi Evy Čapkové.