Marie Pujmanová Boeken

Básnická sbírka, která v křehkých verších zachycuje důvěrný vztah matky a dítěte; současně vykresluje půvaby neúnavně proměnlivého počasí, jemnost vzduchu na Orlicku či něhu úsvitu a nočního nebe s padajícími hvězdami.

Básnický debut české spisovatelky, obsahující verše náladové lyriky a skic ze všedního, zejména městského života. Zakončeno básní věnovanou životu a smrti Julie Kosákové, dobrotivé vdovy od Vožice.

František je těžce nemocný. Po odebrání ledviny je připoután na lůžko. Ošetřuje ho krásná a milá sestřička Alena. Vidí ji jako zářícího anděla a během chvilky se do ní zamiluje...

V prvotině Pod křídly zachytila Marie Pujmanová ve vzpomínkových obrazech (bohatých smyslovým okouzlením) prizmatem dětské představivosti a citovosti šťastné a harmonické období dětství v prostředí pražské měšťanské rodiny.

Povídkový soubor o životě dětí a rodičů. Úvodními povídkami, nazvanými souhrnně "Za časů císaře pána", se autorka vrací do starého Rakouska. Povídky, zařaděné do oddílu "Čerti s ním šijí", vypravují o dětství za první republiky. Oddíl "Včera a dnes" tvoří povídka "Hvězdy", vyprávějící o mládí za okupace a o jeho boji proti fašistům, a povídka "Stavbačka" o mládí dneška, jak se s ním setkáváme na brigádách, stavbách mládeže a pod.

Ještě předtím, než se Marie Pujmanová zapojila v literární tvorbě do schématického okruhu autorů, plně podporujících socialistický realismus, pokusila se v několika svých prózách s důrazem na psychologickou hloubku zachytit osudy a příběhy postav, které reprezentovaly různé společenské vrstvy. Tyto texty nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co napsala. Patří k nim například její prvotina Pod křídly (1917), v níž zobrazila úskalí a radosti dětského věku. Hlavní hrdinka Irenka se narodila uprostřed zámožné patricijské rodiny a i proto se jí tato etapa jeví jako šťastné období jejího života. Harmonické prostředí, v němž vyrůstala, se pro ni stalo uzavřeným a tichým světem, v němž svou významnou roli navíc sehrály i tradiční duchovní a kulturní hodnoty. Oproti tomuto opusu je román Pacientka doktora Hegla (1930) příběhem mladé ženy, která bez ohledu na následky a dodržování dobových konvencí prochází vášnivým vztahem k lékaři, jenž ji zachránil. V závěrečné novele Předtucha (1942) je pak nejasné tušení mladé dívky, kdy se obává, že mohla během železničního neštěstí ztratit otce i matku, konfrontováno s jejím prvním milostným vzplanutím.

Posl. díl trilogie je básnickým obrazem událostí z let 1938-1945. Je to doba útoku fašismu, který nastupuje na všech frontách a přináší ponižování, umlčování, gleichšaltování, zbídačování, ničení a smrt. A život proti fašismu, život proti smrti spojený s bojem, obětmi, ale i vnitřním růstem a upevňováním žijí spolu s ostatními lidmi nacisty uchváceného světa i hrdinové této knihy, známí už z předch. dvou dílů: rodina advokáta a dimitrovského obhájce Gamzy, Eva Kazmarová, stará Halačka, Lidka Hájková a jiní, ale především Ondřej Urban

Karla Janotová a dr. Jára Kříž jsou zasnoubeni a již si radostně zařizují svůj příští manželský byt. Oba jsou z předních pražských rodin, jsou mladí a mají se rádi. Před svatbou onemocní Karla a musí být operována. Zamiluje se do svého lékaře dr. Hegla a citlivý, zrazený Jára se otráví. Ačkoliv kdekdo ví o Karlině poměru se známým chirurgem, rodič nemají o tom ani potuchy. Také paní Heglová ví o této nové manželově lásce, jako vždy věděla o všech jeho dřívějších nevěrách...

Autorka líčí všechny převratné události v předválečném Československu až do okamžiku nacistické okupace. Své vyprávění soustřeďuje k dvěma vrcholným bodům: k vylíčení lipského procesu s Jiřím Dimitrovem a k československé tragédii v září r. 1938.

Předtucha je asi druhým nejvýznamnějším románem od Marie Pujmanové (po Pacientce doktora Hegela). V této novele se velmi výrazně projevuje psychologizace postav - především u patnáctileté Jarmily, kterou se jí podařilo vykreslit ve velmi realistickém světle. Novela je podle nakladatelství Albatros koncipována jako jednotlivé kapitolky ze života mladých lidí, a je určena především dívkám od 13 let. Jedná se o 11. vydání, v Albatrosu 2. Brožovaný výtisk

Verše, vytěžené z loňského pobytu M. Pujmanové v Číně, dýchající láskou k čínskému lidu, k jeho hrdinství i kouzelně krásné vlasti.

Sociální román Lidé na křižovatce (první díl trilogie, po válce následovaly díly: Hra s ohněm, Život proti smrti) zachycuje obraz dvacátých let až do doby hospodářské krize. Pomocí svých hrdinů líčí autorka všechny hlavní vrstvy tehdejší průmyslové společnosti a jejich vzájemnéhostřetávání.

Básnický epos o velkém a čistém životě polské vědkyně, již proslavil objev vzácného prvku radia.

Marie Pujmanová ve svém souboru povídek zkoumá složité vztahy mezi jednotlivci a jejich morálními dilematy v kontextu historických událostí. První příběh se zaměřuje na postavy stojící na křižovatce životních rozhodnutí, kde se střetávají osobní touhy a společenské očekávání. Druhý příběh, Hra s ohněm, se věnuje tématu vášní a nebezpečí, kdy hlavní postavy čelí následkům svých činů, které mohou mít dalekosáhlé důsledky. Třetí příběh, Život proti smrti, se zabývá otázkami existence a hodnoty života v těžkých časech, kdy postavy musí čelit nejen vnějším hrozbám, ale i vlastním vnitřním konfliktům. Pujmanová v těchto příbězích prozkoumává psychologii postav a jejich vývoj, přičemž klade důraz na etické otázky a morální odpovědnost. Celkově soubor nabízí hluboký pohled na lidskou psychiku a vztahy v různých životních situacích.

Románový, třídně pojatý obraz českého života na vsi a v Praze před první světovou válkou až po prosincové události r. 1920. Hrdinka románu, jedna ze tří dcer despotického venkovského mlynáře, se nechce spokojit s neradostným a nedůstojným údělem venkovské ženy - služky a prchá ve chvíli vzniku první světové války z domova. Vedena spolužákem, socialistickým redaktorem, dochází k socialistickému uvědomění, stává se přesvědčenou komunistkou, organizuje vesnickou zemědělskou chudinu a posléze se v prosincových bouřích r. 1920 účastní boje za nejkrásnější svět, za svět socialistických idejí.

Svými „verši z domova a ze světa“ přináší Marie Pujmanová svůj příspěvek k boji za mír, jehož vojáky se stali všichni spravedliví lidé tohoto světa. Autorka naslouchá nejen hlasu rodné země, ale věnuje své zpěvy i mírumilovným cizím zemím – Číně, Řecku, Itálii, Francii –,kde probíhá boj proti domácím utlačovatelům nebo imperialistické ozbrojené agresi. – Básně, uveřejňované porůznu v denním tisku, jsou prvním souborným vydáním knižním.

Lyrický cestopis z krátkého pobytu v Indii, v němž autorka podává drobné obrázky indických krajin, měst a lidí i staré indické kultury. S citlivým pohledem básníka vyjadřuje viděnou zemi v jejích lidech, ať už je to ředitel Národní knihovny, nebo dělník či předseda na vsi, velká postava MAHATMA GANDHI, nebo básník Rabindranáth Thákur.

Výtah z literárních kritik, medailonů, publicistických soudů a úvah rozdělený do tří oddílů zahrnuje v prvé části úvahy o problematice literární tvorby, v druhé soudy a kritiky o představitelích naší i světové literatury a ve třetí publicistiku k závažným otázkám současného politického i kulturního života.

Soubor tří příběhů o ženách a pro ženy - Pod křídly, Předtucha, Pacientka doktora Hegla

Básnická sbírka veršovaných zpovědí o čarokrásných nocích, ztracených glejtech, psech bloudících bez pána a lásce, která kláskuje po strništích.

Výbor z díla Marie Pujmanové nám ukazuje. Jaký význam má hledání pravdy v životě člověka a lidské společnosti .Marie Pujmanová která vyrostla v bohaté měšťanské rodině v Praze nedala se hledáním pravdy ovlivňovat pozlátkovým životem buržoasie.

Výbor z veršů z let 1945-1956 vydaný na počest 30. výročí osvobození Sovětskou armádou. Uspořádal a doslov napsal Milan Blahynka.

Základem svazku jsou prózy Povídek městského sadu doplněné o několik dalších málo známých povídek tohoto období a o torzo Románu školní třídy, v němž autorka chtěla zobrazit lidské dospívání a zrání první poválečné generace středoškoláků.

ZPĚVNÍK VERŠE MATEŘSKÉ RAFAEL A SATELIT RADOST I ŽAL VYZNÁNÍ LÁSKY MILLIONY HOLUBIČEK ČINSKÝ ÚSMĚV PRAHA