Náš nejslavnější cestovatel 19. století. V Africe strávil Emil Holub celkem jedenáct let. První cestu vykonal v letech 1872–1879 zcela sám a s nedostatečným vybavením i finančním zabezpečením. Druhou absolvoval v letech 1883–1887 v čele rakousko-uherské expedice. Během svých cest procestoval území dnešní JAR, Botswany a části Zimbabwe a Zambie. Do Čech přivezl početné sbírky etnografických předmětů, přírodnin apod., ale také cenné vědecké poznatky z mnoha oborů.
Dr. Emil Holub (1847–1902) byl nejznámějším českým cestovatelem 19. století, jehož jméno je dodnes v povědomí veřejnosti. V Africe strávil celkem jedenáct let, přičemž první cestu podnikl v letech 1872–1879 osamocen a s nedostatečným vybavením. Druhou expedici vedl v letech 1883–1887 jako součást rakousko-uherské výpravy. Během svých cest navštívil dnešní Jihoafrickou republiku, Botswanu, Zimbabwe a Zambii, odkud přivezl rozsáhlé etnografické sbírky a cenné vědecké poznatky. V Praze a Vídni uspořádal výstavy, které přispěly k utváření obrazu Afriky v rakouské monarchii. Mnohé své sbírky daroval vědeckým institucím, které je dnes vystavují v předních evropských muzeích. Holub získal mezinárodní uznání a byl oceněn vysokými řády, přesto zemřel téměř zapomenutý a chudý. Biografie se zaměřuje na jeho fascinující život a cesty, které přinesly nevídané sbírky a vědecké poznatky. Obsahuje nové informace z archivních dokumentů, které umožnily reinterpretaci některých událostí a vyvrácení mýtů o Holubově životě. V loňském roce uplynulo 110 let od jeho úmrtí.
Poutavá kniha Mileny Secké a Martina Šámala Byl to můj osud … Zápisky Josefy Náprstkové přibližuje zajímavý osud ženy, která je nerozlučně spjata s Náprstkovým muzeem. Vůbec poprvé se představují veřejnosti autentické zápisky Josefy Křížkové-Náprstkové (1838-1907), manželky zakladatele Náprstkova muzea. Původně služka z vinopalny U Halánků se provdala za bohatého vlastence a mecenáše Vojtu Náprstka, který v ní našel oddanou a schopnou spolupracovnici. Ve svých zápiscích vzpomíná na dětství prožité na Betlémském náměstí v Praze, na revoluční rok 1848 i na svou zaměstnavatelku Annu Fingerhutovou. Podstatná část vzpomínek je věnována manželovým aktivitám, především pak založení muzea a jeho příznivcům. I když většinu života prožila ve stínu svého slavného manžela, udržovala přátelství s mnoha představiteli pražské vlastenecké společnosti druhé poloviny 19. století. Korespondovala si s mnoha cestovateli a krajany z celého světa a podává tak netradiční pohled na ně i jejich aktivity. Kniha je unikátním svědectvím o pozoruhodném životě a díle prosté, přesto však mimořádné ženy. Kniha Byl to můj osud… Zápisky Josefy Náprstkové je první kritickou edicí dosud nepublikovaných rukopisů této zajímavé a neprávem opomíjené osobnosti. Byla sestavena na základě dlouhodobého průzkumu archivních dokumentů uložených v Náprstkově muzeu.
Komentovaná, zasvěcenými výkladovými statěmi doprovázená edice korespondence Vojty Náprstka přibližuje rozsáhlý a velice cenný fond z archivu Náprstkova muzea. Důležitý pramen pro další poznání dějin 19. století je doplněn rozsáhlou fotografickou přílohou.
Deník Zdenky Braunerové z roku 1883 zachycuje její cestu po Itálii. Popisuje umělecká díla či architektonické památky. Deník zpočátku působí velmi studijně, podává téměř výčet malířů i shlédnutých uměleckých děl, krátký komentář, popis či zevrubné hodnocení. Prioritou byla především umělecká díla, ale postupem času Zdenka věnuje stále více prostoru také líčení vlastních pocitů a popisu lidí, se kterými přišla do styku. Text je doprovázen reprodukcemi autorčiných kreseb.
Skripta pro přípravu k pregraduální zkoušce z nukleární medicíny na 1. lékařské fakultě UK. Zachycují nejnovější poznatky v tomto lékařském oboru, prezentují aplikace metod nukleární medicíny v klinické praxi.
