Adam Mackerle Boeken

Ámos, považovaný za nejstaršího z píšících starozákonních proroků, na dvou místech přirovnává Boha ke řvoucímu lvu. Připomíná čtenáři, že Boha si nelze ochočit – a když jeho lid neposlouchá a řítí se do zkázy, musí řvát jako lev, hlasitě a nebezpečně, a případně jako lev i trhat. V jeho řevu zaznívá mnoho vzájemně propojených témat: sociální nespravedlnost, zneužívání náboženství, důsledky lidského jednání a kolektivní odpovědnost, zjevená a přirozená etika, vztah člověka a přírody, Boží trpělivost a mnoho dalších. V tomto smyslu je kniha Ámos hutným teologickým textem zasluhujícím zvláštní pozornost.

Poněkud dlouhý název knihy se snaží vystihnout její obsah. Kniha je určena čtenářům, kteří mají zájem o hlubší porozumění Bibli, tj. už ji někdy měli v ruce (už ji „jednou četli“) a nyní chtějí hlouběji proniknout do jejích tajů. Kniha neobsahuje výklady jednotlivých částí Bible; na to by byla příliš tenká. Představuje však čtenáři několik vzájemně úzce propojených témat, která jsou pro porozumění Bibli důležitá a často klíčová, ale jejichž objasnění ve standardních komentářích k biblickým textům nenajde. Naopak, komentáře k biblickým textům obvykle počítají s tím, že je čtenář s těmito tématy obeznámen. Jedná se o (po obecných úvodních informacích) dějiny izraelského národa, obsah a dělení Bible, dějiny kánonu a dějiny textu Starého i Nového zákona, pojednání o starověkých překladech a o překladech do českého jazyka, otázka inspirace a s tím související otázka pravdivosti Bible a konečně dějiny výkladu Bible a vysvětlení základních principů a pravidel interpretace. Text knihy je pravidelně doplněn odkazy na českou literaturu, aby čtenář mohl dále své znalosti prohlubovat. Snad se této knize podaří alespoň částečně přispět k lepšímu porozumění této prastaré a stále aktuální knize

V tomto prvním díle „antropologie“ – s předmluvou francouzského teologa O. Clémenta – z týmové edice (druhý díl vyšel v Refugiu jako Vybrané kapitoly z antropologie od prof. Michelliny Tenace) přednášejících římského Centra Aletti, autor citlivým slovníkem umělce spojuje tématické okruhy patristické tradice s novými přístupy teologie.

Kniha předkládá čtenáři starozákonní texty užitečné pro výchovu a formaci. První příspěvek Podněty starozákonních biblických textů pro výchovu odpovídá na otázku, jaká jsou biblická starozákonní východiska pro výchovu nové generace a zda-li lze nalézt jednotné výchovné cíle a motivace platné i v dnešní době. Druhý příspěvek Důvěra a naděje v Hospodina jako postoj vůči strachu na starozákonních příkladech ukazuje, že naděje a důvěra jsou klíčovými předpoklady správného prožívání vztahu k Bohu a druhým lidem a pomáhají lépe se vyrovnávat se strachem a úzkostí. Třetí příspěvek Výchova k sociální citlivosti podle knihy Ámos je praktickým příkladem, jakým způsobem chce nějaká starozákonní kniha (Ámos) formovat myšlení, vnímání a konečně i jednání svých čtenářů.

Je-li Bible pro křesťanství Božím slovem a normou víry, je logické, že se křesťané obracejí právě na ni, chtějí-li vědět, co je dobré a co špatné, co je Bohu milé a co se mu oškliví. Často však je obtížné, zvláště ve Starém zákoně, nalézt odpovědi na naše otázky, a to i když se obrátíme na knihy veskrze etické, k nimž patří předexilní proroci Ozeáš, Ámos, Micheáš a Sofonjáš. Biblický text není snadné aplikovat na každodenní život, protože mezi světem autorů prorockých knih a světem dnešního čtenáře se rozvírá propast bezmála tří tisíciletí a velmi odlišných kultur. Při pozorném čtení v nich však objevíme trvale platné principy etického jednání, které vyrůstají z živého vztahu mezi Hospodinem a jeho národem, jímž jsme dnes my. Předexilní proroci nás vedou k téměř pavlovskému závěru, že jediný, kdo může překonat naši neodbytnou hříšnost, je v posledku Hospodin.