Pavel Fabini Boeken

Historici Lukáš Cvrček a Pavel Fabini představují ve své publikaci významné dějinné události a procesy dvacátého století na osudech konkrétních lidí spjatých s dnešní městskou částí Praha 5, a to jak předních osobností politického nebo podnikatelského světa, které dějiny spoluvytvářely, tak obyčejných lidí, jejichž životy byly převratnými momenty ovlivněny. Jednotící kulisou příběhů je prostor obcí a měst tvořících současnou Prahu 5, na kterém existovaly silně industrializované oblasti, ale i místa zcela venkovského rázu. Publikace ukazuje pestrou paletu vzájemného působení mezi jedinci a společností v kontextu takových situací, jakými byly první světová válka, vznik Československa, světová hospodářská krize, okupace Velkoněmeckou říší, Květnové povstání, nástup komunistického režimu, vpád vojsk pěti států Varšavské smlouvy nebo sametová revoluce roku 1989. Významné události jsou v knize představeny na konkrétních místech a lokalitách městské části, které čtenáři znají ze svého každodenního života. A na osudech lidí, kteří bydleli v jejich okolí. Dějiny se tak pro čtenáře stávají blízkými, hmatatelnými. A díky propojení událostí a životních osudů i představitelnými a pochopitelnými. Vyprávění autorů doplňuje bohatá obrazová příloha a odkazy na audiovizuální záznamy rozhovorů s pamětníky.

Kolektivní monografie zkoumá badateli doposud opomíjený fenomén narušování legitimity parlamentních voleb ve střední Evropě od počátků parlamentarismu až po vypuknutí druhé světové války. Za uplatnění interdisciplinárního přístupu jsou v jednotlivých kapitolách představeny různé formy narušování volební integrity, ať už jde o podvody, korupci, nebo projevy volebního násilí. Opomenuta není ani problematika preventivních a represivních opatření přijímaných státy za účelem potírání nelegitimních praktik. Ty totiž ohrožují stabilitu politického systému a jsou v přímém rozporu s podstatou demokratického vládnutí.

Kniha o Františku Topiči (1858-1941) uzavírá ediční řadu, která mapuje historii a výstavní činnost Topičova domu a salonu, nejstarší soukromé galerie v Praze. Zárověň se jedná také o první monografické dílo věnující se osobě Františka Topiče, který započal v polovině 80. let 19. století na dnešní Národní třídě svou nakladatelskou a později také galerijní činnost. František Topič byl znám svou vlasteneckou veřejnou aktivitou, která se nejvíce odrážela právě v jeho podnikatelské činnosti - vydáváním české literatura, podporou českých literátů a následné také českých umělců. Publikace klade velký důraz na osobnost Františka Topiče, na jeho rodinný původ, společenské vazby, filosofická východiska pro jeho činnost, ale také na jeho podnikatelskou činorodost, se kterou sklízel úspěchy přes 40 let. Zvláštní pozornost je pak věnována jeho zájmu o výtvarné umění, ztělesněném v pořádání výstav a obchodu s uměním, nikoli však primárně s vidinou finančního zisku, ale zejména za účelem kulturního vzdělání veřejnosti a povzbuzení sebedůvěry české společnosti. Největším přínosem tohoto textu je zpracování dosud nepublikovaných archiválií, které umožnily nahlédnout na osobu významného nakladatele, knihkupce a obchodníka s uměním v širokém kontextu.

Velmi pěkná publikace osvědčeného týmu archeologů a historiků tentokrát čtenáři přibližuje vývoj obce Cítov na Podřipsku v kontextu "velkých" dějin od pravěku až do konce 20. století. Přes šest set stran poutavého vyprávění založeného na důkladném archivním výzkumu je doplněno četnou obrazovou přílohou, grafy a tabulkami.

První díl zamýšlené trojdílné monografie probírá dějiny města od počátku středověku do konce 17.století.

Druhý díl edice deníků českého historika Josefa Kalouska přináší zápisky z období od roku 1866 do konce jeho života. Záznamy začínají událostmi prusko-rakouské války a pruskou okupací Čech, kdy Kalousek dokončil svá studia na filozofické fakultě pražské univerzity. Otevřeně líčí své zážitky, pocity a úvahy o výběru manželky a vztahu k rodině Františka Ladislava Riegra, u které pravidelně pobýval. Na počátku 70. let, jako čerstvý doktor filozofie, podpořil snahu české politické reprezentace o státoprávní vyrovnání, jehož krach znamenal konec jeho nadějí na profesuru českých dějin. Dalších deset let se živil jako učitel a redaktor staročeských deníků, mezitím se oženil a měl dva syny. S rozdělením univerzity v roce 1882 vznikla katedra českých dějin, na kterou Kalousek nastoupil. Bez zábran zachycuje své působení na fakultě, v historické obci a českém veřejném životě, kritizuje své oponenty a podrobně popisuje své vědecké ambice. Závěrečná léta života jsou zaznamenána útržkovitě. Deníky jsou významným pramenem k politickým dějinám a dějinám české vědy druhé poloviny 19. století, a poskytují cenné svědectví o životním stylu vzdělanostní elity české společnosti. Kritická edice je doplněna jmenným rejstříkem, obrazovou přílohou a genealogickými tabulkami Kalouskovy rodiny.

Kolektivní monografie Historik Josef Kalousek: historiografie, politika, kultura a společnost druhé poloviny 19. století přibližuje životní osudy jedné z významných postav české historické vědy období La Belle Époque. Tematicky členěné kapitoly sledují jak profesionální úspěchy Josefa Kalouska, tak jeho politické aktivity, ale stranou zájmu nezůstává ani rovina jeho rodinných a interpersonálních vztahů. Publikace tak čtenáře seznamuje s novinářskou dráhou Josefa Kalouska, s jeho aktivitou na poli historie a kultury, a přináší i zajímavé poznatky o každodenním životě v nejvyšších patrech české národní politiky, kde se Kalousek pohyboval od svých studijních let. Přínosem publikace jsou také nové interpretace Kalouskova významu v jednotlivých sledovaných oblastech zasazených do širšího dobového...

Dějiny obce Libkovice pod Řípem od pravěku do současnosti.

Publikace představuje přehled dějin Vlastenecko-hospodářské společnosti v Českém království (1770-1872) a především její nástupnické organizace, Zemědělské rady pro Království české zřízené v roce 1873. Nastíněna je především struktura a působení této organizace, zvláštní pozornost je věnována jejímu významu pro zemědělský rozvoj v Čechách a osobnostem, které ji vedly.

Zemědělství je klíčovým hospodářským odvětvím a faktorem rozvoje lidské populace a kultury. Jeho význam v historii je podtržen podílem na hospodářství států a národů, přičemž dostatečná produkce umožnila rozvoj dalších sektorů. V moderní době vedl význam zemědělství k vytvoření specializovaných orgánů pro jeho podporu a ochranu. V habsburské monarchii vznikly hospodářské společnosti, následně ministerstva. První ministerstvo zemědělství v Rakouském císařství bylo zřízeno v roce 1848, ale brzy zrušeno. Obnoveno bylo v roce 1868 a existovalo nepřetržitě až do zániku monarchie jako ministerstvo orby, pod jehož pravomoc spadalo i hornictví. Ministerstvo mělo významnou roli v českých zemích, kde zemědělství zaměstnávalo většinu obyvatel. Sledující produkci, poskytující subvence a dohlížející na odborné školy, ministerstvo reagovalo na podněty a kritiku z českých zemí. Úředníky byli zpočátku právníci, ale postupně se zvyšoval počet Čechů. Kniha přináší stručné dějiny ministerstva orby a jeho předchůdců, popisuje vnitřní správu, agendu, kompetence a portréty ministrů. Cílem je uvést čtenáře do problematiky a naznačit možnosti dalšího výzkumu, včetně srovnání období a politických tendencí mezi lety 1848–1918.