Martin Skořepa Volgorde van de boeken (chronologisch)

Když už vaši blízcí nezvládnou odečíst od stovky sedm. V televizních reklamách je stárnutí zobrazováno jako doba, kdy se vám tu a tam objevují šediny, ale pokud polykáte příslušné doplňky stravy, můžete zlézat Alpy a hrát si na honěnou s houfem růžolících vnoučat. Martin Skořepa zná jiné stárnutí. Próza Rituál Turínského koně ukazuje příznačné starosti padesátníků: odcházení rodičů i vlastní chátrání. Soužití syna po onkologické operaci a alzheimerické matky je bolestivé, utrápené, banální i plné každodenních drobných zápasů, kdy vás tělo postupně vyloučí z „normálního“ života. A jako by to všechno nestačilo, jsou tu ještě dvě roviny, v nichž se zápas s tělesnem odehrává: víra a homosexuální sadomasochismus. Skořepův hrdina nechce dojímat ani šokovat, je sebeironický a vtipný, nevyžaduje od čtenářů soucit ani účast. Jen nutí přemýšlet o těle a o duši.

At one time Corrie ten Boom would have laughed at the idea that there would ever be a story to tell. For the first fifty years of her life nothing at all out of the ordinary had ever happened to her. She was an old-maid watchmaker living contentedly with her spinster sister and their elderly father in the tiny Dutch house over their shop. Their uneventful days, as regulated as their own watches, revolved around their abiding love for one another. However, with the Nazi invasion and occupation of Holland, a story did ensue. Corrie ten Boom and her family became leaders in the Dutch Underground, hiding Jewish people in their home in a specially built room and aiding their escape from the Nazis. For their help, all but Corrie found death in a concentration camp. The Hiding Place is their story.