Tato kniha se pokouší o kritickou interpretaci dějin Izraele. Nejde o
interpretaci harmonizující, která by přijímala jako fakt obraz předkládaný
texty, ani o výklad podporující biblické zprávy archeologickými a
epigrafickými daty. Místo toho nabízí čtenáři celou škálu možností, jak
rozumět biblickým vyprávěním na historické a teologické úrovni. Opírá se o
nejnovější objevy z izraelských vykopávek a předkládá nové hypotézy a
rekonstrukce založené na interdisciplinárním dialogu mezi biblistikou,
archeologií a historií.
Kniha popisuje vznik starověkého Izraele ze tří hlavních úhlů pohledu, respektive zdrojů, které se snaží metodologicky držet v rovnováze a pouštět do rozhovoru vzhledem k jejich výpovědním možnostem. Prvním je hmotná nepísemná kultura (archeologie), druhým písemné doklady nebiblické provenience (zvl. asyrské texty) a třetím biblické texty. Důraz je kladen na představení základních existujících teorií a jejich kritické zhodnocení vzhledem k tomu, jak pracují či naopak nepracují s uvedenými zdroji. Autorův pohled na vznik Izraele je kritický k některým tvrzením o raných počátcích Izraele stejně jako k potvrzování téhož na základě biblických textů. Za zásadní považuje rozpoznání a zohlednění konceptů paměti a identity, které hrají při utváření dějinného vědomí klíčovou roli.
Die biblische Hermeneutik ist die Wissenschaft vom Verständnis der biblischen Schriften, entwickelt also die Methoden, die dem Verständnis der Heiligen Schrift dienen. Sie analysiert die Art und Weise, wie die wissenschaftliche Bibelauslegung vorgeht, aber auch, wie die Bibel im außeruniversitären Bereich verstanden und angewendet wird.
Die vorliegende Einführung erläutert zunächst den grundsätzlichen Prozess des Verstehens und gibt dann einen geschichtlichen Überblick zu Formen und Methoden. Vorgestellt werden u. a. die historisch-kritische Exegese, die Sozialgeschichte, die historische Psychologie, die Lingustik, die kanonische Schriftauslegung, die tiefenpsychologische Bibelauslegung und die symbolorientierte Exegese. So entsteht ein umfassendes Bild der Bemühungen, die ‘Bedeutung der Worte’ in der Bibel zu erkunden.
Ve Starém zákoně i v celé Bibli snad není kniha, jež by tak pronikavým způsobem odrážela dobu svého vzniku, navíc dobu, která se v mnohém podobá té dnešní. Jde o teologické a zároveň i hluboce filozofické pojednání. Kazatel se zamýšlí nad otázkami lidské existence, jejího smyslu, poslání, ale i konce. Zejména se pak ptá, jakou roli v tom všem hraje Bůh, co je dobro a jakým způsobem dosáhnout moudrosti. Argumentace je dramatická, víceznačná a v mnohém překvapivě věrně zrcadlí uvažování nad dnešní dobou – hledání jistoty v nejistém čase „globalizovaného“ světa, kde jedna verze skutečnosti soupeří s druhou a žádné není dána přednost.
Tento komentář vychází z kritických edic Leningradského kodexu a současně přihlíží k dalším textovým tradicím, a to jak starověkým, tak i novodobým překladům.
Cíl komentáře je trojí: Jednak se obrací k textu v jeho nejstarší dostupné podobě a porovnává jej s jinými starověkými textovými tradicemi. Druhý směr se soustřeďuje na výklad, tak jak se o něj pokoušeli a pokoušejí rozmanité vyznavačské tradice. Třetí směr se dotýká aktualizace, tj. interpretace textu v přítomném čase.
Kniha přibližuje konstruktivní využití podnětů vycházejících z různých podob
teorie kolektivní paměti v biblických studiích a současně s nimi vede kritický
rozhovor. Ve třinácti kapitolách se zabývá teoretickými otázkami na poli
filozofie i různými pokusy o aplikaci v oblasti biblických textů, dějin
Izraele a raného křesťanství. Poskytuje tak představu o možném přínosu teorie
kolektivní paměti pro biblistiku, ale i o jejích problematických místech a
limitech.
Kánon jako interpretační možnost rozvedená na pozadí díla B.S. Childse a J.A. Sanderse. Předmětem této práce je kánon Hebrejské Bible jako interpretační možnost; autor téma rozvádí na pozadí díla dvou významných postav druhé poloviny dvacátého století, Brevarda S. Childse a Jamese A. Sanderse.
