Ondřej Sobotka Boeken

Poprvé jsem Bobbyho Zimmermana z Hibbingu potkal v roce 1953 na prázdninovém táboře v severním Wisconsinu. Bylo mu dvanáct a měl vlastní kytaru. Všem na potkání vykládal, že z něj jednou bude rokenrolová hvězda. Bylo mi jedenáct a věřil jsem mu to. Tak začíná svou knihu Louie Kemp. Z Bobbyho Zimmermana se stal Bob Dylan a z Louieho velkoobchodník s rybami. Zůstali přátelé po celý život. Oba úspěšní, každý v tom svém. Na společné příhody, dobrodružství a cesty nyní Louie Kemp poprvé vzpomíná. V knize vystupuje Marlon Brando, Allen Ginsberg, Joni Mitchellová, Joan Baezová, Dennis Hopper a mnoho dalších známých i neznámých osob a osobností. Louie Kemp, producent Rolling Thunder Revue, živě popisuje, jak tato nezapomenutelná koncertní šňůra valícího se hromu vznikala a jak byla zakončena lyžařskými radovánkami. Dozvíme se také, jak proběhlo turné v Japonsku, proč Warholova Dvojitého Elvise vyměnil Bob Dylan za pohovku, co zahrál na sederové večeři o největším židovském svátku a s kolika rabíny se postupně on a Louie Kemp vlastně setkali. Knížka není zbytečně dlouhá, skvěle se čte a vtáhne nás do děje hned na prvních stránkách. Je to příběh pravého přátelství rámovaný dobře zvolenou muzikou.

Kniha přináší vzpomínky Miroslava Vitouše (*1947), českého jazzového kontrabasisty a baskytaristy. V roce 1961 založil s bratrem Alanem a klávesistou Janem Hammerem ml. Junior Trio, které se stalo nejslibnější českou jazzovou kapelou. Po vítězství v mezinárodní soutěži ve Vídni v roce 1966 získal stipendium na Berklee College of Music a odešel do USA. Vitouš patří mezi nejlepší kontrabasisty světa díky své precizní technice, rytmu a improvizačnímu talentu. Spolupracoval s jazzovými velikány jako Chick Corea, Miles Davis či Herbie Hancock a byl zakládajícím členem Weather Report, s níž natočil významná alba. Jeho vzpomínky pokrývají široké spektrum od začátků na housle, sportovní kariéry, studia na pražské konzervatoři, až po život v USA a návrat do Evropy. Vitouš popisuje svou hudební kariéru stručně a bez přetvářky, stejně jako osobní život plný nedorozumění a vztahových kotrmelců. Nešetří kritikou ani oslavou svých úspěchů a čtenář se od prvních stránek ocitá v neobyčejných českých vzpomínkách psaných v americkém stylu.

"Everyone knows Daisy Jones & The Six. They sold out arenas from coast to coast. Their music defined an era and every girl in America idolised Daisy. But on July 12 1979, on the night of the final concert of the Aurora tour, they split. Nobody ever knew why. Until now. This is the whole story, right from the beginning - the sun-bleached streets, the grimy bars on the Sunset Strip, knowing Daisy's moment was coming. Relive the euphoria of success and experience the terror that nothing will ever be as good again. Take the uppers so you can keep on believing, take the downers so you can sleep, eventually. Wonder who you are without the drugs or the music or the fans or the family that prop you up. Make decisions that will forever feel tough. Find beauty where you least expect it. Most of all, love like your life depends on it and believe in whatever it is you're fighting for. It's a true story, though everyone remembers the truth differently."--Publisher's description

Ráno se Filip díval na pohádky. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem. Vzala jsem si kabelku. Byly mu čtyři. Za tři měsíce mu mělo být pět. „Za chvilku budu zpátky,“ řekla jsem znovu a zamkla za sebou. Vrátila jsem se o dva roky později. V roce 2012 poslal moskevský soud autorku knihy společně s dalšími dvěma členkami Pussy Riot na dva roky do vězení za předvolební výtržnosti v katedrále Krista Spasitele. Pětice žen tehdy zazpívala punkovou modlitbu „Bohorodičko, vyžeň Putina“. Marija Aljochinová strávila tedy půl roku ve vazbě, a poté byla odsouzena ke dvouletému nepodmíněnému trestu. Po roce a půl byl amnestována. Riot Days jsou věnovány soudnímu procesu s bývalou členkou skupiny Pussy Riot Marijou Aljochinovou a zejména jejímu pobytu ve vězení, kde se snažila z pozice vězně bojovat za lidská práva a životní podmínky trestanců. Marija dokázala najít vnitřní sílu i v nejvíce bezmocných situacích. Její trest v Berezinkách na Urale se stal bojem proti ruskému vězeňskému systému, který vyústil v bezprecedentní zlepšení životních podmínek vězňů.