Iveta Šimpachová Boeken

Paríž, Alžír, Tel Aviv, Petrohrad. Hrdinovia z Klubu nenapraviteľných optimistov sa vracajú v ďalšom veľkom románe, ktorý sleduje ich životy a sny. Zachytáva štyri desaťročia od rozkladu koloniálnych mocností až po pád železnej opony, dekády plné nádejí a hľadania zasľúbených krajín. (vychádza 11. apríla) Michel Marini má len sedemnásť rokov a za sebou maturitu. Chce vycestovať za Camille, ktorá s rodinou žije v izraelskom kibuci, so svojim fotoaparátom dobyť svet a nájsť Cécile, priateľku nezvestného brata, ktorý sa nevrátil z Alžírska po tom, čo dezertoval. Ako presvedčený komunista sa totiž rozhodol radšej meniť svet. V zajatí svojich lások a tajomstiev poslední nenapraviteľní optimisti prechovávajú veľké nádeje tohto búrlivého obdobia. Od kolonializmu k pádu sovietskeho bloku, od zázrakov konzumnej spoločnosti po mystické volanie Jean-Michel Guenassia vykresľuje intímnu epopeju celej jednej generácie.

Auvers-sur-Oise, été 1890. Marguerite Gachet est une jeune fille qui étouffe dans le carcan imposé aux femmes de cette fin de siècle. Elle sera le dernier amour de Van Gogh. Leur rencontre va bouleverser définitivement leurs vies. Jean-Michel Guenassia nous révèle une version stupéfiante de ces derniers jours. Et si le docteur Gachet n'avait pas été l'ami fidèle des impressionnistes mais plutôt un opportuniste cupide et vaniteux ? Et si sa fille avait été une personne trop passionnée et trop amoureuse ? Et si Van Gogh ne s'était pas suicidé ? Et si une partie de ses toiles exposées à Orsay étaient des faux ?... Autant de questions passionnantes que Jean-Michel Guenassia aborde au regard des plus récentes découvertes sur la vie de l'artiste. Il trouve des réponses insoupçonnées, qu'il nous transmet avec la puissance romanesque et la vérité documentaire qu'on lui connaît depuis Le Club des incorrigibles optimistes.

Paul je ne právě obyčejným členem ne právě obvyklé rodiny – rodiny legrační a něžné, rodiny mile rozklížené, sestávající z něho a dvou excentrických matek – a ta biologická opravdu nemá ráda heterosexuály. Otce Paul nikdy nepoznal. Zato poznal značně liberální výchovu, a tak mu nečiní potíže v šestnácti letech opustit školu a začít se živit jako barový pianista. Pohybuje se v prostředí homosexuálů, transsexuálů a jiných k okraji společnosti vytlačovaných skupin, ale on sám je navzdory svému androgynnímu vzhledu přitahován výhradně ženami, což mu paradoxně ve světě, v němž žije, působí potíže. Navzdory všemu Paul, stejně jako Michel v autorově nejznámějším románu, zůstává nenapravitelným optimistou.