Tomáš Jiránek Boeken

„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek. Vcelku bez ohledu na to, jaký politický režim zrovna panoval, lidé jedli, bydleli a oblékali se, zakládali rodiny, vychovávali děti, stárnuli a umírali. Cestovali, bavili se, četli (móda číst je skutečným fenoménem 19. století!), dokonce začali sportovat. Větší pozornost věnovali hygieně osobní, příbytku i hygieně komunální. Třebaže konkrétní podoba všech těchto činností závisela na jejich sociálním postavení a finančních možnostech, tvoří skutečnou náplň lidského života, jak dokládá široká typologie pramenů. Autoři pracovali s deníky a pamětmi, korespondencí, účty, s dobovou odbornou literaturou (právnickou, pedagogickou, lékařskou), s tiskem i obrazovými prameny a zjistili, že naši předci, kteří zalidnili 19. věk, se od nás zas tolik nelišili.

Celková charakteristika "dlouhého" 19. stol. a každodenní život jednotlivých sociálních vrstev české společnosti. Tematicky různorodé kapitoly se vztahují k různým oblastem soukromého i společenského života vznikající občanské společnosti. 19. stol. jako období zásadních společenských proměn - industrializace a urbanizace, vznik národních států, hospodářský vzestup a zlepšení sociálního postavení a vzdělání lidových vrstev, formování politických a občanských postojů, zvyšující se účast na politickém životě země atd. Jednotlivé oblasti každodenního života našich předků - životní cyklus, rodinný život, domov a bydlení, vzdělání a volný čas, společenský život, sportovní aktivity, svátky a slavnosti, péče o zdraví a hygiena, strava a stravování, oblékání a móda, cestování atd. Práce z oblasti kulturních a sociálních dějin, dějin každodennosti, dějin mentalit, etnografie, historické demografie.

Bojkot nacistického Německa ze strany světové židovské komunity byl pokusem o zejména hospodářské oslabení, jež by nakonec vedlo k pádu Hitlerova režimu. Autoři monografie na základě zevrubného výzkumu v odborné literatuře, dobovém tisku a v archivech německých, britských, amerických, českých, polských a rakouských ukazují, že bojkot se více či méně projevil ve většině zemí, kde se v minulosti Židé usídlili, a zasáhl i oblast kultury a sportu. Zejména v počátcích vzbudil velkou pozornost a také obavy na straně nacistů, kteří zavedli řadu protiopatření. Bojkot nakonec nedosáhl z různých důvodů svého cíle, ale ve své době poměrně výrazně postihl německý zahraniční obchod a přitáhl větší pozornost k tomu, co se v nacistickém Německu skutečně dělo.

Třebaže se válečné operace let 1914 až 1918 českých zemí bezprostředně nedotkly, válka zasáhla naše území v té nejméně očekávatelné podobě. Odchod otců a učitelů na frontu, pokles reálných příjmů, všeobecný materiální nedostatek, přídělový systém, pracovní nasazení nedospělých a nakonec ještě epidemie španělské chřipky, to vše se podepsalo na citovém traumatu, podlomeném zdraví a sociální bídě válečných dětí.

Peripetie československého generála Čeňka Kudláčka (1896-1967) byly opravdu bohaté – počínaje působením v řadách československých legií jak v Rusku, tak ve Francii či Itálii, dále neoficiální vojenskou misí v Bolívii v meziválečném období, za druhé světové války účastí v protinacistickém odboji domácím (v organizaci Obrana národa) i zahraničním (ve Francii, Velké Británii, Kanadě a Brazílii) a konče po nuceném exilu životem ve Francii a USA, kam se uchýlil po únoru 1948. Výsledkem Jiránkovy práce je plastický obraz štábního důstojníka, bez kterého by československá armáda a vojenská diplomacie nemohly efektivně existovat.

První publikace se uceleně věnuje problematice vzniku, vývoje a funkcí železničního vojska na našem území od jeho prvních nesmělých kroků v období c.k. Rakousko-uherska, pčes období působení našich legionářů v rusku, až po vznik ČSR, a vznik samostatného Železničního pluku ve 30. letech. Kniha dále pokračuje přes smutné období okupace ČSR a první poválečná léta. Druhou část tvoří historie nově budovaného vojska v lidově demokratickém a socialistickém státu a jeho podílu na výstavbě významných a to nejen strategických staveb, jejich rekonstrukcích nebo údržbě. Kniha končí ukončením činnosti Železničního vojska rozkazem MD k 1.4.1994 a jeho reorganizací a přeměnou v samostatné stavební a projekční firmy.

Prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc., patří mezi několik nejvýznamnějších českých historiků počátku 21. století. Je zakladatelkou a první děkankou (2001-2007) Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Ve svém výzkumu se zaměřuje na dějiny česko-francouzských vztahů a na problematiku Gender History. Je autorkou řady vědeckých publikací, které se dočkaly široké čtenářské pozornosti i ocenění. Tato kniha vznikla u příležitosti životního jubilea Mileny Lenderové jako společné dílo některých jejích přátel a žáků. Jednotlivé tematicky zaměřené kapitoly jsou věnovány dílčím problémům historického výzkumu v kontextu genderové problematiky a česko - francouzských vztahů od 16. do druhé poloviny 20. století.