Zdeněk Jarchovský Boeken

Zkáza ráje je dystopický postapokalyptický sci-fi román vedený ve dvou časových linkách. V první se z monologu nejmenovaného vynálezce dozvídáme o jeho objevu tachyonové brány, kterou je možné cestovat zpátky v čase. Ve druhé lince sledujeme kvazistředověkou společnost žijící z pozůstatků naší civilizace. Tento originální sci-fi příběh zasazený do jižních Čech autor rozehrává deníkovým monologem, ve kterém odkryje část karet a nechává čtenáře hádat, jak mohl takový hodnotný vynález vést ke zkáze světa. Dramatický oblouk je umocněn tím, že příběh spolu s čtenářem odkrývají i magistři institutu a vzdělaný páter Jakobo křečovitě se držící křesťanských dogmat o potopě a novém světě. Četba deníku je prokládána dobrodružstvími magistrů, jež zažívají při plnění pracovních povinností, která vrhají světlo na povahu nové civilizace.

Autor patří k několika desítkám Čechoslováků, kteří na počátku 70. let studovali v brežněvovském Sovětském svazu. Jeho literární prvotina zachycuje vtipnou a výstižnou formou život v Leningradě (dnes Petrohrad) téměř orwellovským způsobem. Přispívá k tomu autorův literární jazyk, ne nepodobný Charlesi Bukowskému, a zvláštní schopnost ve zkratce vystihnout absurditu života v tehdejším sovětském režimu. Kniha je svým způsobem dokumentem, nicméně její největší devizou je Jarchovského literární talent. Možná trochu zavádějící název vychází z překvapivé pointy textu.