Hana Píchová Boeken

Kniha se zabývá dějinami toho největšího sochařského sousoší v Evropě od roku 1949, kdy byla vyhlášena umělecká soutěž na návrh pomníku, až po jeho demolici v roce 1962. Sleduje zdlouhavý proces budování, uzavřený až v roce 1955, i okolnosti vedoucí k odstranění kolosu. Jde o první souhrnné pojednání o sochařském a architektonickém díle, které k sobě dlouhodobě poutá značnou pozornost, jež však bylo dosud zpracováno pouze okrajově. Studie Hany Píchové vypráví o Stalinově pomníku jako o historickém, politickém a uměleckém fenoménu, svým pojetím, způsobem zpracování a rozměry ve světě ojedinělém. Autorka přináší i svědectví pamětníků, kteří se na monumentu různým způsobem podíleli.

Kniha Hany Píchové, docentky českého jazyka a literatury, zkoumá historii největšího sochařského sousoší v Evropě od vyhlášení umělecké soutěže v roce 1949 až po jeho demolici v roce 1962. Sleduje zdlouhavý proces budování, který byl uzavřen v roce 1955, a okolnosti vedoucí k odstranění tohoto monumentu. Jde o první souhrnné zpracování sochařského a architektonického díla, které dlouhodobě přitahuje pozornost, avšak dosud bylo zpracováno pouze okrajově. Píchová představuje Stalinův pomník jako historický, politický a umělecký fenomén, jehož jedinečnost spočívá v pojetí a rozsahu. Autorka zahrnuje svědectví pamětníků, včetně vzpomínek akademického sochaře Josefa Klimeše, který na pomníku krátce pracoval a přináší unikátní dosud nezveřejněné fotografie z doby jeho bourání. Píchová se také zabývá místem monumentu v české a světové próze a kontextem dobové stalinské poezie. Na rozdíl od jiných publikací k tomuto tématu opírá svá tvrzení o přesné citace literatury a pramenů, čímž dodává své studii vědeckou hodnotu.