Jiří Šimáček Boeken

Komiksová kniha s názvem Článek II. je projektem připravovaným scénáristou J. Šimáčkem a kreslířem J. Lastomirským. Jde o rozsáhlý komiksový příběh jehož hlavním postavou je Vladimír Petřek (19.8.1908 Hodolany u Olomouce - † 5.9.1942 Praha) kaplan pravoslavného kostela v Reslově ulici v |Praze, kde se ukrývala skupina výsadkářů po atentátu na R. Heydricha. Děj komiksu Článek II. pokrývá období od příchodu Heydricha do Prahy, začíná podzimem 1941 a končí popravou Vladimíra Petřeka. Hlavní dějovou linku tvoří historicky známé události od příchodu Heydricha do Prahy, příprava a výsadek skupiny Anthropoid, atentát na Heydricha a následný teror na území protektorátu. Tyto "dějepisné události" jsou však nahlíženy optikou hlavní postavy, mladého muže, který o sobě zřejmě neuvažoval jako o "hrdinovi", jen se choval solidárně, vlastenecky a pomáhal bez ohledu na následky, které mu stroze a přesně oznamoval Článek II vyhlášení výjimečného stavu.

V nájemním domě v centru Brna se vzájemně míjejí majitel domu — nerudný stařík se psem — a nejmladší nájemnice — školačka v lehce gotické náladě. Klid jejich izolovaných vesmírů oběma naruší třetiřadý podvodník, který se stane jejich společným nepřítelem. Tento neohrabaný gauner pak katalyzuje rychlý sled událostí, v němž se ukazuje, že výstřední stařík a samorostlá školačka jsou si v lecčem podobní. Jejich osudy se protnou v příběhu, který je ironickou, ale nikoli nevážnou úvahou o vině, vykoupení a druhé šanci.

Malá noční žranice se jako předchozí knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí; syna, který už je ve středním věku, a přesto nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s mužem, jehož nemůže vystát. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací a nedorozumění. Šimáčkova próza není na první pohled založena na výrazných dějových zvratech, ale jakoby mimochodem popisuje banální rodinná dramata a traumata. Pro jednotlivé aktéry je však jejich intenzita téměř osudová. Ironická, až groteskní forma monologů „nedůvěryhodných“ vypravěčů, kteří líčí příběh ze svého omezeného úhlu pohledu, nechává ale nakonec na čtenáři, aby si sám domyslel a seskládal skutečný sled událostí.

Naše bezejmenná hrdinka rozhodně není žádná blbka ani trapka. A už vůbec ne nějaká přeléčená venkovanka, jako její kamarádka Renča, která si zásadně objednává mačiato. Bydlí v Brně a živí se jako kosmetička. Je naprosto profi a občas zajede za rodiči do Boskovic. Chce kluka, kterej bude v balíku. Je to jasný?

Děj autorovy čtvrté knihy se odehrává opět v současném Brně. Hlavní postavou je zkorumpovaný policista středních let, bezohledný manipulátor přezdívaný Náčelník. Osamělého antihrdinu z klidu parazitní existence vykolejí až setkání s mladou ženou, jíž je stále víc posedlý. Pozadí příběhu tvoří přízrak z minulosti: Náčelníkův biologický otec, bývalý komunistický aparátčík. Ačkoli o existenci svého otce nemá tušení, je stižen skrytou loajalitou ke svému předkovi a nevědomky přebírá jeho životní postoje. Postava otce je silně inspirována osudem skutečného estébáckého generála, jednoho z nejhorších zločinců minulého režimu. V minulosti vyprávěl Šimáček příběhy, jejichž konce byly nečekané, ale zároveň ústily v poznání, že „jinak to ani dopadnout nemohlo“. Stejně je tomu i tentokrát: Prvotřídní hajzl je příběh člověka, který „dohnal sám sebe“.