Margot Vanderstraeten Boeken

Margot Vanderstraeten v knize Minjan vypráví o nesčetných nových setkáních, která navázala v ortodoxní židovské komunitě po vydání svého mezinárodního bestselleru Mazl tov. Poznáme tak šéfkuchaře Mosjeho z proslulé antverpské restaurace Hoffy’s, který každému, kdo se zeptá, ochotně vysvětlí židovské kulinářské tradice a principy chasidského života; svérázného Dana, který má jako jediný fotograf přístup do nitra chasidské komunity, již dokáže zachytit svým bystrým a vtipným pohledem; nebo Ester, svéhlavou matku rovněž z chasidské komunity, která obhajuje nutnost tabu a hádá se s Margot o ultraortodoxní výchově a vzdělání, a objeví se dokonce i královna Matylda. V Minjanu se ale setkáme také s Margot Vanderstraeten v nejlepší formě: někdy je vážná, někdy lehkovážná, sem tam ironická, ale vždy se s upřímným zájmem snaží svým světským způsobem navázat kontakt se sousedy, kteří v jejím blízkém okolí vedou tak odlišné životy.

Má léta u ortodoxní židovské rodiny. V židovské čtvrti belgických Antverp žije největší komunita ortodoxních Židů po New Yorku a Jeruzalémě. Jejich štrajmly, pejzy, černé kabáty a bílé podkolenky upomínají, že sem kdysi přišli z východní Evropy. Proniknout do jejich zákulisí, tajů a tradic je pro lidi zvenčí těžké, ne-li nemožné. Novinářce a spisovatelce Margot Vanderstraeten se to podařilo. Za léta, kdy v moderně ortodoxní židovské rodině jako studentka doučovala děti, si vybudovala pevné přátelství s rodinou Schneiderů, a nakoukla do světa, jehož čas, směr i rytmus i v moderní době udává 613 židovských přikázaní. Díky jejímu čtivému vyprávění se tak dozvíme, proč židovské ženy v Antverpách nosí na hlavách paruky, že každá věřící židovská rodina má dvě separátní kuchyně a jak jsou důležité dohazovačky sňatků. Podíváme se jejíma očima i do ortodoxních komunit v New Yorku a Jeruzalémě, kde autorka některé židovské přátele nadále navštěvuje poté, co odešli z Antverp. V Belgii a Nizozemsku figuroval Mazl tov mezi 10 nejprodávanějšími tituly roku 2017, deník De Standaard jej vyhlásil za nejlepší non-fiction roku a belgická královna Mathilde tento autobiografický román označila za jednu z nejdůležitějších knih.