Miloš Hroch Boeken

Pohltila pop definitivně melancholie, úzkost a beznaděj? Proč zní dnešní populární hudba tak smutně, kde se v rocku vzalo téma depresí a dá se v současných hitech vůbec zaslechnout nějaká naděje? Bavíme se ještě? Hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch nabízejí paralelní dějiny populární hudby posledních čtyřiceti let, v níž žánry ustoupily emocím. Jednotlivé kapitoly ukazují cestu, kterou populární hudba urazila od postpunkového pocitu u Joy Division a The Cure přes rezignaci Nirvany a Radiohead v devadesátých letech až k depresivní zpěvačce Billie Eilish, sebevražedným emorapperům a environmentálnímu žalu.

Kapely otočené zády k publiku, zraky sklopeny k nohám a ke změti kytarových pedálů na zemi. Éterické vokály topící se v kytarovém hluku. Tak vypadala nová vlna nezávislého rocku na začátku 90. let, pro kterou britský tisk vymyslel označení shoegaze. I v porevolučních Čechách se zrodila nezávislá scéna: Kapely Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Here, Naked Souls a Sebastians byly na míle vzdálené všemu, co se dosud v hudbě dělo. A britské hudební publicisty zajímalo, co se v bývalé socialistické zemi hraje. Toyen tak brzy koncertovali v newyorském klubu CBGB, Here nebo Naked Souls rotovali ve vysílání BBC i MTV a Ecstasy of St. Theresa byla první česká kapela s nahrávací smlouvou u zahraničního labelu. České kapely tak spoluvytvářely světový shoegazeový zvuk a dodaly soundtrack rychlé době po sametové revoluci. Reportážní ponor Miloše Hrocha do jedné hudební scény čerpá z výpovědí pamětníků a zavede čtenáře na poslechové večery do kulturáků i klubů jako Bunkr nebo Rock Café, do vysílacích i nahrávacích studií. Jedinečná story kapel, jejichž kariéra vyhasla dřív, než stihla skutečně začít, je i příběhem transformace a nové svobody.

Neil Tennant se s Chrisem Lowem poprvé potkali někdy v polovině 80. let v jednom obchodu s elektronikou na londýnské King's Road. Od té chvíle už nebyla pop stejný, protože spolu založili kapelu Pet Shop Boys. Dvojice ve špičatých kloboucích vyprodávala haly, natočila multiplatinové desky a má na ně názor každý. Jenomže není všechen pop,co se třpytí. Pod rouškou nablyštěné senzace do televize dostali radikální politiku a zodpovědnou euforii. Break the window by the town hall Listen, a siren screams

Provoz je čilejší než kdy jindy, pořádají se festivaly, budují rozsáhlé archivy, tisknou je blackmetalisté i studenti uměleckých škol, přitom se jim už dávno věštila smrt. Fanziny se zrodily ve třicátých letech minulého století v kruzích fanoušků sci-fi, ale později je dalece přerostly. Zinoví kutilové si přitom vystačili s nůžkami, lepidlem a levnou tiskárnou. Mediální teoretik Miloš Hroch v původní české studii zkoumá fungování těchto malonákladových publikací a neoficiálních časopisů v post-digitální době, kdy se přesyceni virtualitou vracíme k analogovým médiím. Jeho práce přináší do mediálních studií radikální koncepty a předestírá novou materialitu médií, v níž je dotek stejně důležitý jako informace. Kniha ukazuje odhodlání zinové scény a rekapituluje důsledky digitální revoluce i kyberpunkových snů. Zatímco dříve byla tvůrčí metoda „vystřihni – nalep“ nutnost, dnes je to strategie a volba, která dává příslib nepředvídatelných zážitků v kultuře ovládané algoritmy.Kniha Miloše Hrocha je původní českou studií, která vychází z konceptů představených v rámci edice #POPs. Na základě téměř dvou desítek rozhovorů a etnografického výzkumu uvádí do pražské zinové scény, kde vedle sebe fungují blackmetalový fanoušek, ilustrátorka z UMPRUM, anarcho-feministiky i studentky uměleckých škol. V několika reportážích bere čtenáře na zinové festivaly, do tiskařských dílen, galerií i bytů, kde takové ziny vznikají.

Výběr článků hudebních publicistů Miloše Hrocha a Jiřího Špičáka.