Mimoběžky jsou podle matematické definice přímky v prostoru, které neleží v téže rovině, takže se nemohou protínat. A právě takovéto míjení a „nesetkávání" se v různých podobách a na různých místech objevuje a vrací jako ústřední motiv debutové sbírky Dana Jedličky. Autorovi se daří vyjadřovat se prostřednictvím „minimalistické lyriky", výrazově úsporné, často se soustředící na jeden obraz, moment či myšlenku bez digresí a nadbytečných slov.
editoři - Dan Jedlička , Radek Fririch Výběr básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou osobností, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Dvojice přítomných editorů s nadsázkou deklaruje, že „jedenáctá reinkarnace svazku se již tradičně pokouší předstírat výběr z toho nejzajímavějšího, co se v naší poezii v uplynulém roce objevilo ve sbírkách, časopisech i na internetu“. Oba si bolestně uvědomují, že „dobrá báseň se od básně nejlepší liší zejména osobou vybírajícího“.
Ať už jde o vzpomínky na dětství v normalizovaném Československu, ne vždy zapamatováníhodné dohry milostných peripetií či pokusy o únik ze vztahového stereotypu, druhá básnická sbírka Dana Jedličky toto vše zaznamenává citlivě, s nadhledem a postřehem ke všemu malému, co činí náš život velkým. "Sbohem malé nic" je výkazem zisků a ztrát středního věku, osobním dokumentem, který v životě možná nenachází hmatatelné důkazy nějakého „vyššího smyslu“, nerezignuje však na věci, které má cenu prožívat jako podstatné.