Luboš Merhaut Boeken

Born from a bizarre, fin-de-siècle amalgam of dandyism, occultism and Symbolism, Decadence moved the Romantic imagination firmly indoors, into a morbid, mauve-hued interior with Redon on the walls and Poe on the bookshelves. Czech art was well suited to express the Decadent temperament, and In Morbid Colours reveals, for the first time, the incredible cornucopia of fantastical, proto-Surrealist art produced under this rubric between 1880 and 1914. Full of superb color illustrations, it details the work of artists such as Frantisek Bilek, Karel Hlavácek, Frantisek Kavan, Benes Knüpfer, Gabriel Max, Alfons Mucha, Max Pirner, Jan Preisler, Jakub Schikaneder, Hanus Schwaiger, Max Svabinsky and Josef Váchal, as well as artists with ties to Czech art such as Alfred Kubin, August Brömse and Richard Teschner. All of these artists constitute a hitherto-undiscovered world unto themselves, and each is embellished here with superbly-researched commentary and excerpts from contemporaneous Decadent literature.

A–G Osobnosti, díla, instituce První díl velkoryse pojatého encyklopedického díla, který obsáhne českou literaturu od nejstarších dob do roku 1945. Z celkového počtu asi 3500 hesel zaujímají větší část jména autorů prozaiků, básníků, dramatiků, ale i překladatelů, literárních kritiků a historiků, a rovněž anonymní díla starší české literatury. Lexikon zahrnuje také časopisy, sborníky a almanachy, literární sdružení a skupiny, nakladatelství a tiskaře. Každé heslo je rozděleno na část výkladovou a část obsahující bibliografické údaje a soupis další literatury, která se k heslu vztahuje.

Monografie V barvách chorobných : Idea dekadence v českých zemích1880 a 1914, která vychází ke stejnojmenné výstavě v Obecním domě poprvé představuje a to i rámci evropského kontextu, specifickou část výtvarné umělecké scény ovlivněnou myšlenkami dekadence. Jedná se o umělce takového významu jako byli Max Pirner, Hanuš Schwaiger, Beneš Knupfer, Jakub Schikaneder, Františka Bílek, Karel Hlaváček, Max Švabinský, Alfons Mucha, Jan Preisler, František Kaván, Františka Kobliha, Jan Zrzavý, Josef Váchal a mnozí další. Fenomén dekadence je nahlížen třemi autory Danielem Vojtěchem z filozofického a historického hlediska, Lubošem Merhautem z literárního a konečně editorem knihy Otto M. Urbanem z úhlu dějin umění. Monografie je ve své obrazové části členěna do 4 oddílů : Zachmuřený, zhýralý, morózní; Démon láska; Satanické halucinace a Očistec smrti, které jsou proloženy desítkami citátů a básní. Publikace má dvě části. První část charakterizuje dekadenci ve výtvarném umění a zároveň sleduje širší souvislosti. Zabývá se dekadencí z hlediska evropské duchovní situace, uvádí do historie české diskuse o dekadenci a sleduje dekadentní projevy ve výtvarném umění. Druhá část knihy obsahuje komentovanou obrazovou přílohu a je doplněna ukázkami básní z české dekadentní poezie.

Kniha Čtení o Jaroslavu Haškovi chronologicky uspořádává kritické a polemické články reagující na události posledních let Haškova života, jeho smrt a recepci jeho děl, zejména Osudů dobrého vojáka Švejka. Texty z let 1919–1948 dokumentují rozmanitý a často protikladný ohlas autorovy tvorby a mystifikační aktivity. Výběr zahrnuje příspěvky známých i méně známých autorů, jako jsou Ivan Olbracht, Max Brod, Jaroslav Durych a další. Antologie se zaměřuje na období, kdy se formoval kritický a literárněhistorický obraz Haškova díla v kontextu různých politických a uměleckých směrů. Cílem je ukázat možnosti interpretace Haškova spisovatelského naturelu a jeho nejednoznačné postavy Švejka, stejně jako vznik fenoménu švejkovství. Dále se snaží přiblížit povahu a dynamiku umělecké a intelektuální diskuse v české společnosti během tří desetiletí. Úvodní studie editora Luboše Merhauta se zaměřuje na Haškovu recepci a literárněhistorické zpracování, přičemž zachycuje podstatu jeho díla. Antologii doplňuje oddíl Bibliografie, který nabízí přehled o vydaných knihách Jaroslava Haška a literatuře o něm, včetně podstatných knižních a článkových položek z pozdějších let.

Čtení o T. G. Masarykovi zahrnuje devětatřicet textů z let 1910–1938, které se zaměřují na klíčové masarykovské otázky a výzvy. Podtitul Literatura – člověk – svět odráží komplexnost Masarykova estetického myšlení a jeho mezioborovou souvztažnost. Masarykova široká znalost umění a literatury byla součástí jeho představy vzdělanosti a ovlivňovala jeho filozofické, sociologické, historické a politické práce. Literaturu chápal jako sociální fenomén, který odráží život v širokém slova smyslu, a považoval ji za prostředek k poznání problémů moderního člověka. Chronologicky uspořádaný výběr textů různých žánrů usiluje o tematickou reprezentativnost a zahrnuje významné autory, kteří zastupují klíčové pohledy. Propojuje zásadní tematické okruhy, jako jsou reflexe Masarykovy estetiky, jeho kritické praxe vůči české a světové literatuře a otázky literárně-filozofické a historické. Antologie připomíná tradici kritického vztahu k Masarykovu dílu, která kontrastuje s mytizujícími obrazy zakladatele demokratické československé republiky. Masarykovo myšlení, jak podotýká Šalda, bylo často rozvíjeno i proti němu, a výbor zdůrazňuje jeho netypický přístup k literatuře, který podněcuje otázky a diskusi.

Chronologicky řazený soubor korespondence (Boženě Dapeciové, Rudolfu Breiskému a rodině, Jarmilu Krecarovi, K. H. Hilarovi, Arnoštu Procházkovi a dalším spolupracovníkům a přátelům) a nepublikovaných rukopisů, opatřený rozsáhlým edičním komentářem a dokumentárními fotografiemi. Korespondence a rukopisy z let 1902–1910. Spisy A. B., svazek 1. K vydání připravil, předmluvu napsal a rejstřík sestavil Luboš Merhaut. Redakce Gabriela Zemanová a Aleš Zach. Obálku a grafickou úpravu navrhl Luboš Drtina.

Velice obsáhlá obrazová publikace, která obsahuje velké množství odborných studií literárních a uměleckých historiků, zabývajících se obdobím české moderny a mapující historii časopisu Moderní revue. Publikace obsahuje spoustu dobových fotografií i autorských ilustrací.

Stylizace, "okraj" a mystifikace v české literatuře přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Soubor studií „Na téma umění a život“ F. X. Šalda 1867–1937–2007 představuje reprezentativní průřez současným literárně a uměnovědným myšlením o díle zakladatele moderní české umělecké kritiky F. X. Šaldy. Odráží a doplňuje jednání mezinárodní vědecké konference, kterou uspořádala v létě roku 2007 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně Společnost F. X. Šaldy ve spolupráci s filozofickými fakultami Karlovy a Masarykovy univerzity a Ústavem pro českou literaturu AV ČR v.v.i. v jubilejním roce Šaldova 140. výročí narození a 70. výročí úmrtí. Kniha vstupuje do tradiční řady různorodých publikací uměnovědné povahy, které již po několik generací – zpravidla vždy v jubilejním šaldovském „sedmičkovém“ roce –, shrnují aktuální stav bádání na téma F. X. Š. Autoři jednotlivých studií se zaměřují zejména na aspekty Šaldova literárněkritického a beletristického díla, stranou ovšem nezůstal ani Šaldův postoj k otázkám hudby, divadla, výtvarného umění aj. Pozornost je věnována rovněž Šaldovi jako kritikovi soudobého politického života. Přirozenou součástí knihy se stala rovněž editovaná diskuse, jež následovala po jednotlivých přednáškových blocích.

24. díl Spisů TGM, rozdělený do dvou svazků, zahrnuje Masarykovy tištěné práce z let 1898 až 1900, jako jsou studie, články, přednášky a recenze, uspořádané chronologicky podle data prvního otištění. Každý text je doplněn údaji o vydání a poznámkami týkajícími se jeho vzniku a tematických souvislostí. Svazek 24b obsahuje také Dodatky, které zahrnují dva pozdější Masarykovy texty. Převládají příspěvky publikované v měsíčníku Naše doba a v týdeníku Čas, ale soubor zahrnuje i texty z dalších 26 periodik z Čech, Moravy, Slovenska, Německa, Anglie a dalších zemí. Obsahuje jak dosud nevydané přednášky, tak i publikované práce jako Palacký’s Idee des Böhmischen Volkes a další. Některé texty byly původně otištěny v němčině a souvisejí s Masarykovou činností v oblasti sociologie a politiky. V roce 1899 se Masaryk zaměřil na antisemitismus, zejména na polenský proces s Leopoldem Hilsnerem, a jeho polemický postoj dokumentuje více než třicet prací. Hilsneriáda, vyvolaná kriminálním případem, byla společenskou aférou, která se dotýkala politických a antisemitských aspektů. Masaryk se snažil orientovat veřejnost a usiloval o proměnu českého veřejného prostoru, zaměřenou na kulturně-politické otázky a aktivizaci společnosti.