Luboš Svoboda Boeken

Kniha Stavební hmoty je kolektivním dílem osmi autorů pracujících na Katedře stavebních hmot Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Při jejím psaní bylo naším cílem poskytnout širší odborné veřejnosti víceúčelovou publikaci shrnující problematiku všech významných soudobých stavebních hmot. Oblast stavebních hmot zaznamenala v posledních letech značný kvalitativní i kvantitativní rozvoj a potřeba nové souhrnné publikace se již jevila jako velmi naléhavá. Tato kniha měla být použitelná nejen jako referenční příručka sloužící k rychlé orientaci v oboru, ale i jako systematická učebnice, ve které je dané téma zpracováno na úrovni vysokoškolského kurzu. Obsahuje proto i kapitoly věnované obecnějšímu pohledu na strukturu a vlastnosti stavebních hmot. Obsah knihy Stavební hmoty vychází z programu stejnojmenného předmětu přednášeného v současnosti na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze a pro tento předmět je celá kniha doporučována jako hlavní studijní pomůcka.

V textu Koleje jsou pevně přibité k vidění rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, na nějž poukazuje už podtitul „reportáž z rozhraní“. Autor na jedné straně analyzuje své prožitky, myšlenky i fyziologické reakce na pobyt ve virtuální realitě; na straně druhé pak hledá vlastní způsob jak tuto komplexní zkušenost, která v mnoha ohledech přesahuje vše, co bylo lidskému mozku dosud známé, vyjádřit.

Další sbírka Luboše Svobody vyniká úsporným projevem, který se pokouší zachytit poněkud nedokonalou podstatu lidského života, jenž se pohybuje uprostřed běžných pochybností a zároveň vstupuje do kontaktu s digitálními technologiemi. Básnická sbírka obsahuje texty z let 2014-2022. Autor se zabývá nejen všednodenností v digitální kultuře a zkoumá, jak se popisnost jazyka komprimuje, je-li vztažena k digitalitě, ale píše i o ránech, probouzení či vztazích. Vzájemné prostupování těchto dvou poloh lidské identity tvoří rámec všech základních všedních situací, jejichž je technologie novým slovesem, hybatelem či filtrem. Nakladatelská anotace.

Básnický debut Luboše Svobody s názvem Vypadáme, že máváme je malým katalogem zvrtnutých střetnutí či příznivých situací, které se nečekaně vymkly. Svoboda je zaznamenává a třídí systematicky, pečlivě, s láskou i náruživostí sběratele. Někdy s potutelným úsměvem, nikdy výsměšně. „Za Svobodovými úspornými vpády do intimností a rituálů číhá svět lidí ve své strohé podstatě,“ píše básnířka Martina Blažeková.

Vzpomínky vysloužilého profesionálního vojáka vypráví příběh jednoho roku mladého rotného na přelomu let 1959/1960, který působí na technické funkci automobilové služby ve vojenské škole. Vzpomíná na své letní lásky a přátelství, vánoční cestu k rodičům, náročnou turistickou výpravu s kolegyní ze školy i na slavnostní vyřazení jednoho ročníku. Jde o humorné, ale často až téměř romantické vyprávění obyčejného člověka, který neřeší politické souvislosti doby, ale občas překvapí svou hloubavostí nad prostými, ale podstatnými věcmi života, krásou přírody i mezilidskými vztahy. V jazyku autora se pak prolíná dobová směs nářečí, češtiny i slovenštiny, které byly pro vojenské prostředí těch časů tak typické, a autor reflektuje i svůj silný vztah k literatuře, zvláště prvorepublikovým raisovským románům o běžných lidech z českého venkova.