Miroslav Michela Boeken

Co mají společného fotbaloví fanoušci, bytové divadlo a katolické exilové periodikum? Utvářejí badatelské pole, ve kterém se musejí autoři vypořádat s otázkami poměru dané skupiny či projektu ke státní moci a s různou výpovědní hodnotou konkrétních pramenů k těmto citlivým otázkám. Kniha, jež vzešla ze soutěže pro mladé badatele a badatelky, přináší tematicky rozmanité texty o bytovém divadle, vězeňských tetováních, fotbalových fanoušcích, vztahu disentu a StB, televizní tvorbě či exilovém časopisu před listopadem 1989. Dnes už nezávislá a alternativní kultura představuje standardní téma výzkumu věd o společnosti i v českém prostředí. Projekt COURAGE, v rámci kterého vznikla i tato kniha, přichází s pojmem "kulturní opozice". Jeho prostřednictvím testuje hranice "opozičnosti" a hledá nové možnosti pro studium našich dějin druhé poloviny 20. století.

Kniha Na ceste k poznaniu odhaľuje kľúčové momenty zo života Dušana Kováča, jedného z najvýznamnejších slovenských historikov. Cez rozhovor s Miroslavom Michelom sa čitateľ vydá na poznávaciu cestu naprieč slovenským dejepisectvom ‒ od jeho skľučujúceho zovretia dogmami marxizmu-leninizmu až po úspešné etablovanie na medzinárodnej scéne. Tejto premene vďačíme do veľkej miery práve Dušanovi Kováčovi. Na ceste k poznaniu však nie je len o pomalom, no húževnatom dobiehaní svetovej historiografie. Je o zodpovednosti, ktorú so sebou priniesli funkcie riaditeľa Historického ústavu Slovenskej akadémie vied, predsedu Slovenského komitétu historikov, predsedu Slovenskej historickej spoločnosti či vedeckého sekretára predsedníctva Slovenskej akadémie vied. Nepovšimnuté neostali ani súkromný život, záľuby, šport, humor či inšpirácie pri písaní krásnej literatúry.

Nevšední publikaci ocení kromě odborníků z akademického prostředí i pamětníci a aktéři nezávislých scén. Autoři se zaměřují na vývoj nepřehlédnutelného fenoménu novodobé nezávislé tiskové produkce – tzv. fanzinů. V řadě subkultur a komunit fanziny plnily roli alternativních médií, pomáhaly tyto paralelní komunity vytvářet a představují jeden z mála informačních zdrojů k jejich historii. Monografie přináší pohled na fenomén fanzinů v českém a slovenském prostředí a navazuje tak na domácí výzkum samizdatu, stejně jako na práce zahraničních autorů. Kniha se orientuje na různé rozměry fanzinové produkce od osmdesátých let 20. století po současnost. Rozebírá způsoby výroby, distribuce či obsah vybraných titulů a jejich roli nejen v subkulturních prostředích. Je určena především čtenářům, kteří se zajímají o problematiku fanzinů a alternativních tiskovin, subkultur, dějiny žurnalistiky, alternativní životní styly, ale stejně tak i o nedávnou minulost.

První republika přes své poměrně krátké trvání zanechala výraznou stopu v českém i slovenském prostředí mimo jiné i díky propracovanému systému slavení. Kniha popisuje vznik a fungování československého „státního kalendáře“ a jeho recepci v mnohonárodnostním státu. Reprezentovaly ho pravidelné oslavy narozenin prezidenta, Prvního máje, bitvy u Zborova, Jana Husa, svatých Cyrila a Metoděje, svatého Václava, a především den nezávislosti 28. října. Autoři se věnovali i menšinovým svátkům — německému 4. březnu, maďarskému 15. březnu a svátku svatého Štěpána. Kniha prostřednictvím studia svátkové praxe přináší specifický pohled do života v meziválečném Československu.

Věta "řekli nám, že motor shořel a nikam se neletí" zazní na konci kapitoly někde v půlce knihy. David byl tehdy na cestě domů z pohřbu svého kamaráda Marka Pickstonea, klávesisty a kytaristy Conflict, Schwartzeneggar a dalších kapel. V Manchesteru se tehdy pro Davida symbolicky uzavřela zásadní životní etapa. Ze scény se stáhl už o párlet dříve, když v jeden moment skončil coby dramaturg a produkční Klubu 007 Strahov i manažer řady pražských kapel. Za kulturou zavřel dveře a začal se věnovat něčemu úplně jinému. David v knize líčí svoje zážitky a aktivity v rámci subkulturní scény, jedním dechem ale popisuje pohyby nálad od přelomu 80. a 90. let. Euforii z nečekaně nabyté svobody a objevování nového postupně střídalo střízlivění, často se dostavila dost nepříjemná kocovina. Na konci nejsvobodnější dekády České republiky se mohlo zdát, že všemu tomu idealismu shořel motor. Let se nekoná, prosíme, vystupte. O to příjemněji se ale čtou poslední stránky knihy, které se věnují současnosti. I vyhořelej motor může časem naskočit.

Rozhovor s dejinami odkrýva život jedného z našich najznámejších historikov Ivana Kamenca. V rozhovore s Miroslavom Michelom prevedie čitateľa chodbami Historického ústavu SAV, odhalí radosti aj strasti historikovho remesla a nahliadne do zákulisia rozdvojeného dejepisectva. Životný príbeh nestora slovenskej historiografie sprevádzajú jedinečné fotky zo súkromného archívu.

Slovensko-maďarské vzťahy sa od 19. storočia stali významným problémom v slovenskom politickom diskurze. Po zániku rakúsko-uhorskej monarchie a vzniku Československej republiky (ČSR) sa Slovensko definovalo ako územno-právna jednotka na politickej mape Európy, čo potvrdili zmluvy z Parížskej mierovej konferencie v rokoch 1919 – 1920. Rok 1918 bol historickým medzníkom, ktorý kanonizoval Slovensko v geopolitickom zmysle ako územie medzi Tatrami a Dunajom, reprezentujúce etnický priestor Slovákov. Následne došlo k zásadným spoločenským, hospodárskym, politickým a kultúrnym zmenám, pričom sa zmenili aj pomenovania severných území Uhorska na Slovensko. Hoci tieto termíny nie sú historicky totožné so súčasným územím Slovenska a Slovensko nebolo len etnickým územím Slovákov, tieto názory sa v medzivojnovom období presadili. Fakt, že Slovensko „vzniklo“ v procese zániku historického Uhorska, zvýšil význam slovensko-maďarských vzťahov. Téma nebola nová, ale získala na celospoločenskom význame, pričom netolerantná politika voči národnostiam v období dualizmu slúžila ako argument pre rozchod s monarchiou.

Táto kolektívna monografia nevznikla podľa zaužívaných aspektov politických dejín. V prvom rade sa zaoberá reprezentáciou zániku Uhorska a trianonskou mierovou zmluvou tak, ako sa uchovali v slovenskej a maďarskej kolektívnej pamäti. Práca monografického charakteru obsahuje päť kapitol. Hlavné aspekty, ktoré analyzuje, sú: osobitosti maďarskej a slovenskej historiografie, vzťah história a politikum, ďalej história a vzdelávanie, „ritualizácia verejného spomínania“ a prezentovanie štátnoprávnej premeny v rokoch 1918–1920 ako „kultúrnej traumy“. novinkou je aj to, že ide o prvú knihu, ktorá sa pokúša vykresliť obraz o spomínaných aspektoch trianonskej problematiky na základe analýz slovenských a maďarských historikov.