Adam B. Bartoš Boeken

Darkroom charts the physical and psychic terrain of photographic printing rooms while conveying their transition from the realm of pure functionality into historical artifact. Indirect portraits of both producer and product, Bartos’ work explores the physical space linking artist to artwork and linking the tools of the medium to the signs of their use. As more darkrooms switch to digital printing or close shop altogether, we become more aware that the tangible elements of darkroom printing may one day be lost. Bartos’ recent large-format work documents and explores in equal measure the visual language and ethos of that analogue printing culture before it slips beyond our experience forever. The acrid odour of chemistry, an uncanny stillness hanging in damp air – Bartos records the descriptive aspects and spatial constraints of the darkroom but also visualizes the lab as a site of limitless creative potential, invested with as much aura as a photographic print. Heroic and humbling at the same time, these portraits speak to the individuality of the workspaces and their inhabitants but also to the shared architecture of all darkrooms. Bartos presents us with the perceptual tools to know the darkroom as it is today and to remember it one day as it will have been.

Názory Karla Gotta prezentované v příspěvcích několika autorů.

Když se nejslavnější generál československých legií v Rusku a našich legií vůbec vracel lodí koncem roku 1919 z Vladivostoku do vlasti, byl na svých zastávkách vítán předními politiky jako vynikající voják, který se zasloužil nejen o svou vlast, tehdy vzniklou Československou republiku, ale jenž se proslavil i v boji proti bolševikům také na straně bělogvardějců. Kdyby se byl tehdy Gajda hodlal zastavit i v Anglii, musel by mu naproti vyplout torpédoborec s členem královské rodiny na palubě, jak to příslušelo nositeli jednoho z nejvyšších anglických řádů, jímž generál Gajda byl. Když však sibiřský hrdina přijel z Paříže na pražské hlavní nádraží, vítala ho jen hrstka spolubojovníků. Měl totiž mocného nepřítele, samotného státního prezidenta ČSR Masaryka, kterého si znepřátelil již během první světové války v Rusku tím, že v rozporu se zástupci moskevské Odbočky Československé národní rady, jejíž zástupci se dohodli na vydání větší části zbraní legionářů bolševikům, tedy i v rozporu s intercemi Masaryka, odmítl vydat tyto zbraně a v případě nutnosti se vlastními silami probít podél sibiřské magistrály do Vladivostoku, kde měly být československé legie naloděny a převezeny na frontu do Francie. Sibiřským hrdinou byl nazýván právě proto, že se mu v průběhu slavné sibiřské anabáze legií podařilo docílit řady vynikajících vítězství nad bolševiky a splnit své poslání.

Soubor článků Adama B. Bartoše z let 2010 - 2011, které vycházely na pokračování na několika různých serverech české alternativy. Zaměřuje se v nich podrobně na globalistické organizace propagující světovládu jako jsou Bilderberg, Trilaterální komise, Římský klub nebo rada pro mezinárodní vztahy (CFR), respektive jejich české pobočky a všímá si politiků a dalších veřejných činných lidí, které jsou jejich členy, spolupracují s nimi nebo navštěvují tajná setkání jejich mateřských organizací v cizině.

Druhý díl zamýšlené tetralogie s názvem Obřezaná republika, který je věnován židovské otázce v období první republiky. Tetralogie si klade za cíl mapování židovských / izraelských stop v moderní československé historii.

Články o názorech kontroverzního politického aktivisty Ladislava Bátory.

Rozhovor předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše s šéfredaktorem serveru Eurabia.cz Edvardem Steinským nejen o evropských volbách a vstupu do politiky, ale především o antisemitismu, židovské otázce, současném dění na Ukrajině a o tom, jak českému národu vrátit sebevědomí. Nejotevřenější rozhovor na téma židovství.

První díl zamýšlené tetralogie s názvem Obřezaná republika, který je věnován osobě prvního československého prezidenta, jeho vztahu k Židům, stejně jako specifické otázce jeho možného židovského původu. Tetralogie si klade za cíl mapování židovských / izraelských stop v moderní československé historii.

Zatímco v USA mají na zpracovávání politiků k proizraelským postojům vlivné lobbyistické organizace jako AIPAC (pozitivní motivace), případně ADL (negativní motivace), u nás to zvládáme bez nátlakových organizací. Své proizraelské kroky podnikáme dobrovolně, bez donucení, z lásky k Izraeli, z nostalgie po sionismem prosáklé první republice a z romantického okouzlení časy, kdy rabi Löw uplácával Golema. Proč tomu tak je a je šance, že bude česká domácí i zahraniční politika někdy sebevědomá a nezávislá? A jde skutečně o autentický postoj vyjadřující názor většiny Čechů, nebo jsme proizraelští jen proto, že drtivou většinu vlivných pozic v našem státě obsadili naši spoluobčané židovského původu?