Stanislav Štech Boeken

Monografie Vzdělání a dnešek představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty (1) historické, (2) metodologické a filosofické a (3) texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání. Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání (spory Chlup – Příhoda v české meziválečné pedagogice); Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

Publikace, určená především odborníkům, se zabývá psychologií fyzicky, duševně či sociálně a kulturně handicapovaného dítěte. Krátká kapitolka v úvodu ukazuje, jak se vztah k postiženým vyvíjel od vzniku lidské společnosti po současnost. Jednotlivé kapitoly se pak zabývají charakteristickými rysy postojů společnosti k handicapovaným, socializací postižených, specifickými rysy osobnosti postiženého jedince, reakcemi rodičů na narození postiženého dítěte a specifiky výchovy postiženého dítěte v rodině. Druhá část knihy se zabývá vývojem postiženého dítěte v předškolním a školním věku a během puberty.

Rodina prý každý měsíc, rok nebo desetiletí prožívá krizi, ale rysy, které jsou charakteristické pro rodinu konce 19. století, nacházíme i o sto let později. Patrná je však dvojí postupná proměna: privatizace rodiny vzhledem k tomu, že se zdůrazňuje kvalita mezilidských vztahů a její socializace, protože do ní stále více zasahuje stát. Během tohoto století se rodina stává prostorem, ve kterém si jednotlivci chrání svou individualitu, a zároveň vedlejším nástrojem státu, který podporuje a reguluje vztahy členů rodiny. Kniha postupně objasňuje znaky, jež současnou rodinu charakterizují: závislost na státu, autonomii rodiny ve vztahu k příbuzenstvu a nezávislost mužů i žen na rodině.

V našich podmínkách první a jedinečná publikace, která představuje úvod do problematiky školní psychologie a připravuje půdu pro další prakticky a speciálně orientované publikace. Kniha uvádí čtenáře do školní psychologie jako do relativně mladého psychologického oboru a současně subprofese. Stručně ilustruje historii školní psychologie ve světě i u nás a vystihuje její specifika. Podrobně se zabývá vztahy školního psychologa s ředitelem školy, s učiteli, s třídou, s jednotlivými žáky i jejich rodiči. Důraz je kladen na analýzu a teoretizaci praktických zkušeností – ať už z empirických sond, nebo ze zkušeností autorů. Poslední část předkládá vybrané metodické postupy s ukázkami. Přílohy obsahují důležité texty pro praxi: Etický kodex školního psychologa a Standardy práce školního psychologa. Kniha je určená školním psychologům, školním speciálním pedagogům, poradenským psychologům, ředitelům škol, učitelům a studentům pedagogiky a psychologie, ale i rodičům. Prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., je profesor pedagogické psychologie (PedF UK), od r. 1998 člen výboru AŠP SR a ČR. PhDr. Jana Zapletalová má dvanáctiletou praxi školní psycholožky na SŠ, od r. 2002 je ředitelkou IPPP ČR a rovněž je členkou a bývalou předsedkyní výboru AŠP SR a ČR.

Kniha se zabývá rizikem syndromu vyhoření při práci učitele. Vyhoření vzniká v důsledku chronického stresu a vede k silným psychickým a fyzickým problémům, k nekvalitní výuce, ke špatným vztahům ke kolegům a žákům. Cílem knihy je, aby vyučující získali dobré povědomí o rizicích, která souvisejí s profesní náročností, získali orientaci v pojmech „stres“ a „vyhoření“ a dokázali u sebe vnímat jejich projevy, porozuměli příčinám stresu a vyhoření na individuální, školní a resortní úrovni, nabyli přesvědčení, že je možné vhodnými kroky snížit nebezpečí vzniku vyhoření, vyzkoušeli si sadu konkrétních technik. Kniha využívá výsledků největšího výzkumu vyhoření mezi českými vyučujícími, který byl realizován v letech 2017–2018.

Tvorba anebo tvořivost, založená na myšlence osvobození a rozvíjení lidské přirozenosti, patřila k velkým tématům modernistické psychologie i pedagogiky a zájem o ni setrvává i v dnešním školském diskurzu. V něm se vyzdvihuje především originalita a flexibilita jednotlivce jako důležitý předpoklad úspěchu v současné společnosti. Přitom se zpravidla – ať již vědomě nebo bezděčně – ideově navazuje na tradiční chápání tvorby jako výlučně individuálního činu. Tato kniha nabízí odlišnou koncepci. Vychází z pojetí tvorby jakožto artikulace či formulace díla, které má obsah. Zvláštní zřetel k obsahu tvorby a k možnostem jeho efektivní a působivé formulace v určitém výkladovém kontextu přináší podstatnou změnu hlediska. Vede totiž k přehodnocení původního individualistického pojetí z intersubjektivní perspektivy: zdůrazňuje situovanost tvorby do určitého kulturního rámce se všemi vazbami na jeho symbolizace, skripty, významy a pravidla, vůči kterým se tvůrčí čin vymezuje, ale také na ně musí rozmanitým způsobem navazovat. Kapitoly této knihy postupně rozvíjejí výklad teorie a praxe obecného procesu kulturní transformace obsahu v rozpětí mezi pojmovým poznáváním (noéta) a poznáváním obrazným (aisthéta). Tento proces má svůj enkulturační, socializační a personalizační rozměr, v jejichž vzájemném průniku se uplatňuje výchova a rozvíjejí se všechny projevy lidské kultury.