Jiří Krutina Boeken

Um identity pojednává o základní metafyzické či filozofické otázce po naší podstatě, identitě a povaze bytí, které člověk žije a s kterou se dříve či později setkává tváří v tvář ve svém každodenním životě. Autor se zaměřuje na obsah známého imperativu po „poznání sebe“, aktuálního v každé době. Zkušenostně vykládá, v čem toto základní poznání naší podstaty, povahy našeho bytí, ale i bytí jako takového spočívá a to aktuální řečí doby umožňující vědomé prožívání naší identity, takové jaká opravdu je a nikoliv za jakou jí ve své nevědomosti spočívající ve ztotožňování s prožívanými zkušenostmi sebe i světa považujeme a ke své škodě i žijeme. Témata zahrnují jak základní otázku naší identity, tak vztah individuality a identity, vědomí a našich zkušeností, duše a já i návodné postupy k přímému prožívání uvedeného, které netvoří nějaké „abstraktní“ poznání o něčem, ale vlastní nejvnitřnější řeč naší vlastní existence.

Soubor autorových duchovních statí vybraných přáteli k publikaci. Z obsahu vybírám: Kultivace vědomého života a vhledu, Meditace je komunikace s druhými, Expanze prostoru vědomí v klidové meditaci, Duchovní vzkříšení těla vědomí — duše, Rozšíření vědomí skrze dýchající prostor vědomí, Duchovní vzkříšení nesmrtelného těla vědomí (divja déha) a další.

Publikace vydaná u příležitosti odhalení pomníku Bitvy u Domažlic, 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a zároveň v roce, ve kterém uplynulo 750 let od vydání listiny českého krále Přemysla Otakara II., v níž patronátní práva ke kostelům a v nově založeném královském městě Domažlicích byla postoupena benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle.

Moderní překlad starobylého díla Vidžňána Bhajrava Tantra nedvojného kašmírského šivaismu. Původní text díla je přepsán do přímého srozumitelného jazyka čtenářů knih Jiřího Vacka. V úvodu je stručný výklad nauky této advaity. Kniha obsahuje vše potřebné pro praxi přímé stezky od základních stupňů meditace, různé úrovně a techniky átmavičáry, až po nejvyšší nedvojné tantrické praxe, které nejsou běžně nikde jinde uváděny. To současně s poučkami pro celodenní praxi. Kniha vyjde v kapesním formátu. Autor vycházel pro překlad z autentických audio nahrávek výkladu tohoto textu od mistra Swamiho LakšmnaJoo, který je posledním známým mistrem této advaity. Překlad je zbaven většiny technických pojmů šivaismu, a jedná se současně o výklad z vlastní zkušenosti praxe všech 112 uvedených meditací, o kterých kniha pojednává. Jedná se o velmi praktickou učebnici i katalog druhů meditací=dháran pro praxi přímé stezky.

Kniha rozšiřuje výklad starobylého díla mudrce Vasugupty a komentáře Kšemarádžy, žáka významného představitele nedvojné tantry, Šri Abhinavagupty. Vasugupta, zakladatel systému Trika kašmírské školy šivaistické filozofie, přibližuje praxi nedvojné filozofie známé jako kašmírský šivaismus. Tato duchovní nauka se zaměřuje na poznání sebe a autentickou filozofii, která vychází z přímé zkušenosti vědomí, nikoli spekulace. Tantra, často mylně spojována pouze se sexuálními praktikami, je ve skutečnosti univerzální naukou, která zahrnuje všechny aspekty existence. V 10. století v Kašmíru působili mnozí mistři – siddhů, jejichž linie pokračuje dodnes. Nedvojnost v tanře nevyžaduje zříkání se společnosti, ale naopak vede k dosažení duchovního stavu v rámci každodenního života. Tato praxe integruje různé duchovní cesty, včetně džňána jógy, bhakti jógy a kundaliní jógy, a opírá se o duchovní iniciaci a vedení mistrem. Stezka se zaměřuje na vztah mistr – žák a dosažení jednoty vědomí Šiva-Šakti. Kniha také ukazuje paralely s jinými duchovními směry, jako je gnostické křesťanství a súfismus. Autorova zkušenost a přímé vnitřní poznání, získané iniciací, tvoří základ jeho výkladu praxe, která se zaměřuje na celistvé rozvíjení poznání sebe a Boha.

Nejvyšší Skutečnost je samo ryzí Vědomí, jež je noumenon. Stezka k Bohu vede poznáváním vlastní existence ve vědomí, jeho uvědomováním, poznáváním jeho aspektů inteligence, světla a blaženosti a odstraňováním překážek a omezení vědomí, kterým je ego a síly směřující k jeho opětnému vzniku, které přinášejí nesvobodu, utrpení a zlo člověku. Tím obnovujeme svůj prvotní božský stav ve věčném dobru a štěstí, které tolik hledáme zevně a mimo nás samé. Dvoudílná kniha vychází z vlastní praxe autora, ke které se opět vrátil v tomto životě po spontánním duchovním probuzení v roce 2003, které jej dovedlo k mistrovi Jiřímu Vackovi, s jehož duchovní pomocí a současným vnitřním vedením siddhy Nitjánandy poznání sama sebe ustálil do jeho přirozeného stavu. Společně s Jiřím Vackem sdílí a učí nauku přímé stezky ve společenství hledajících v Česku i na Slovensku. Meditační praxe podle J. Vacka, kterou společně se svým mistrem učí, je postavená na esenci zkušeností prověřených minulými i současnými mistry. Je založena zejména na zkoumání sebe sama – átmavičáře, jejímž nejznámějším exponentem v minulém století byl velký mudrc z Arunáčaly Ramana Maháriši a na nedvojné praxi kundaliní jógy, která byla součástí všech duchovních směrů, tantrou a jógou počínaje a křesťanskou mystikou konče.

Druhý díl trilogie Stezkou siddhů přináší praxi vedoucí k přímému poznání věčných pravd a zákonitostí Nejvyšší skutečnosti z pohledu tvořivé inteligentní moci vědomí, známé jako Šakti východní jógy a tantry, či Ducha svatého v křesťanské mystické tradici. Důležité je pochopit, že božské principy vědomí a jeho inteligentní moc jsou nedvojné a v Nejvyšší skutečnosti tvoří neoddělenou jednotu. Vědomí se projevuje jako inteligentní vůle, moc a energie, která má schopnost tvořit. Život bytostí v nižších úrovních stvoření, včetně našeho světa, je však poznamenán utrpením, které pramení z nevědomosti a ztráty duchovního spojení s Bohem a jeho tvořivou mocí. Tento pád vedl k oddělení božských principů vědomí šiva-šakti a k jejich omezení. Výsledkem je žalostný stav nevědomého člověka, který opakovaně podléhá různým formám utrpení. Kniha se zaměřuje na nápravu tohoto stavu a návrat do jednoty s Bohem a jeho tvořivou inteligentní mocí. Učení a vhledy vycházejí z autorovy přímé zkušenosti praxe, kterou čtenáři mohou ověřit ve své vlastní praxi. Dílo se vyznačuje rozsahem, komplexností a unikátním pohledem na nedvojnou stezku síly.

Kniha se snaží oživět vnitřní život a osud středověkého člověka, Jeronýma z Prahy, a představit jeho duševní svět v kontextu doby, která má stále slyšitelné ozvěny. Letos uplynulo 600 let od jeho násilné smrti (30. 5. 1416), kdy se jeho osud spojil s osudem Jana Husa, v jehož stínu zůstal. Tento rok byl navíc symbolicky poznamenán připomínáním 700. výročí narození Karla IV. Jeroným, jako uznávaný evropský vzdělanec, se aktivně podílel na filozofickém a politickém životě, formuloval české národní společenství a stal se prvním českým vlastencem. Na rozdíl od Husa nebyl teologem, ale filozofem, milovníkem hudby a krásy. Kniha oživuje jeho příběh a ukazuje, jak konfrontoval vládnoucí dogmata a mocenské struktury středověké Evropy, čímž přispěl k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji. Jeho smrt symbolizuje začátek období napětí a neklidu. Cílem knihy není přinášet nová historická fakta, ale spíše poskytnout lidskou tvář Jeronýmově osobnosti a komunikovat jeho hlas dnešnímu čtenáři při příležitosti 600. výročí jeho úmrtí.

Buddhismus je dnes velmi populární i mimo své tradiční historické rozšíření. To s sebou nese i negativní jev pro hledající v podobě zastření toho podstatného pro praxi pod nánosem mnoha kulturně podmíněných tradičních rituálů buddhismu. To zásadní, kam nás nejen historický Buddha a jeho následovníci vedou, je uvědomění sebe sama - naší buddhovské podstaty a "odejití" do nirvány, což je shodný cíl všech náboženství a duchovních směrů věčné filozofie - poznání sebe sama a vysvobození. Kniha na buddhismus pohlíží okem praktika přímé stezky z pohledu vědomí a jeho moci a nalézá v učení původních buddhistických siddhů tresť přímé nauky. Ramana Maháriši jasně řekl, že původní praxí buddhismu musela být átmavičára - zkoumání sebe sama. Praxe a podání nauky naší duchovní školy v sobě zcela přirozeně obsahuje i zahrnuje esenci tibetského (tantrického) buddhismu v jeho odhalené nezastřené podobě, bez nánosů toho zbytečného. Kniha je tak možným prostředníkem pro buddhisticky zaměřené hledající k pochopení toho zásadního z přímé cesty sebepoznání v našem pravém Já, kterým je ryzí svobodné sebe si vědomé vědomí - Já jsem.

Bhajrava je často používaný pojem v nedvojné duchovní nauce o vědomí Anuttara Trika, dnes známé jako kašmírský šivaismus, i v ještě starších písmech, tzv. agámách. Jako vše v tantře, i pojem Bhajrava má svůj ryze vnitřní duchovní aspekt a současně se jedná o jedno z nejstarších uctívaných tantrických božstev. Bhajrava jako nejvyšší tantrické božstvo je do dnešních dnů uctíván v mnoha tantrických chrámech v Indii i Nepálu. Lze říci, že je mužským aspektem Bohyně Kálí, jejíž tradice uctívání je v Indii velmi rozšířená. Jedním z velkých uctívatelů Kálí byl i mistr a velký světec Paramahamsa Rámakrišna. Následující pojednání je o vnitřním esoterickém ryze praktickém významu pravého, tedy ryze vnitřního duchovního uctívání Bhajravy. Nejedná se o nic jiného, než o uctívání našeho pravého Já ve všech jeho aspektech: vědomí – moci – lásce. Následující text je podělení se o poznatky z vlastní praxe a přímé zkušenosti „uctívání Bhajravy“, reflektující i původní starobylá písma tohoto nejpůvodnějšího sdělení nauky o vědomí věčné filozofie. Nechť je přínosem všem na cestě sebepoznání.