Michal Opatrný Boeken

Může charitativní práce ovlivnit katolickou teologii? Sociální práce je významnou součástí života církví i společnosti jako celku. Stále více lidí pracujících v pomáhajících profesích, často v institucích zřizovaných a provozovaných církvemi, přináší své specifické přístupy do církevního prostředí. Práce Michala Opatrného, docenta na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, se zaměřuje na otázku, zda a jak může sociální práce obohatit křesťanskou, konkrétně katolickou teologii. Východiskem je teologie 2. vatikánského koncilu, konkrétně pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, která stanovila základní směr dialogu církve se světem, otevřenosti učit se a přijímat pomoc od oblastí a profesí považovaných tradiční teologií za světské. Důležité místo má také koncilní pojem znamení času, zdůrazňující zasazenost církve a jejího zvěstování do konkrétního historického a sociálního kontextu. Pozornost je věnována soudobé diskusi zejména v odborné německojazyčné literatuře, stejně jako stavu současné české katolické praktické teologie. Kniha M. Opatrného je příspěvkem k teologii charitativní práce, jejíž význam z hlediska církve i společnosti stále narůstá. Práce, vytvořená v době pontifikátu Benedikta XVI., vychází symbolicky za jeho nástupce Františka, který sociální angažovanosti církve a její citlivosti vnímat znamení času otevřel nové horizonty.

Tato kolektivní monografie se pokouší v českém prostředí ojedinělým a komplexním způsobem reflektovat pastorační situaci církve v období pandemie onemocnění Covid-19 v letech 2020 a 2021. Metodologicky přitom vychází z teorie konstitutivních prvků či základních jednání církve, s níž čtenáře uceleně seznamuje v první kapitole. Ponásledné religionistické reflexi vybraných problémů, s nimiž se církve musely v pandemii vyrovnávat, publikace v ekumenické perspektivě rozpracovává jednotlivé projevy života církve v podobě diakonie, martyrie, koinonie a liturgie. Pandemii autoři vnímají jako locus theologicus – místo, v němž vzniká teologie – a jako reflektor, který nasvítil, a tím zostřil problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.

Spiritualita v sociální práci je téma, které bývá chápáno jako vlastní pouze sociální práci v USA. Ve skutečnosti se však debata o něm rozvíjí řadu let i ve výrazně sekulárním prostředí Evropy nebo Austrálie. Jeho východiskem je předpoklad, že určitou spiritualitu má každý člověk a že zdrojem jeho představ o dobru a zlu, zdrojem hodnot a motivací je právě jeho spiritualita. V tomto smyslu je spiritualita pro sociální práci důležitá stejnou měrou v náboženském i sekulárním společenském kontextu, protože je faktorem, který ovlivňuje životní situaci klienta. V českém prostředí sice nejpozději od roku 2008 vycházely k tomuto tématu dílčí publikace, zatím však chyběla hlubší výzkumná sonda. Výsledky svého podrobnějšího výzkumu spirituality českých seniorů, který grantově podpořila národní agentura ČR pro aplikovaný výzkum (TAČR), předkládá v této knize tým odborníků z Jiho­české univerzity v Českých Budějovicích, Západočeské univerzity v Plzni a z Univerzity Karlovy v Praze. Výzkum usiloval o lepší porozumění tomu, jak současní senioři chápou a prožívají své stáří a svou spiritualitu a jak chápou a prožívají vztah mezi stářím a spiritualitou. Tento záměr přinesl poměrně nečekané výsledky, které jsou v knize podrobně popsány a které mají další výzkumný potenciál, stejně jako praktický přínos pro výkon sociální práce ve službách pro seniory. Kniha je určena sociálním pracovníkům, aktivizačním pracovníkům, manažerům sociálních služeb a duchovním, kteří se sociálními službami spolupracují.

V duchu přístupu humanitních a sociálních věd publikace nejprve reflektuje stávající situaci, sleduje práci policie, kterou vnímá jako službu veřejnosti. Je-li poslání policejní práce vymezeno tímto způsobem vyvstává otázka, jak toto její pojetí v praxi podpořit. Mezi mnohými dalšími se jako jedna z možných forem podpory jeví i duchovní služba, která již existuje v Armádě ČR nebo ve vězeňství. Duchovní službou je tedy míněna křesťansky motivovaná pomoc a podpora příslušníkům policie a jejím zaměstnancům, jejich rodinným příslušníkům, popřípadě dalším blízkým osobám a osobám z řad veřejnosti včetně obětí trestných činů a různých neštěstí.