Markéta Riebová Volgorde van de boeken

Je pro zprostředkování historické zkušenosti závažnější všeobjímající metafora celku či ironická glosa jednotlivosti? Má mít formu hotové básně, jejíž duchaplnost čtenář bezezbytku přijímá, nebo textových fragmentů, které má čtenář složit v celek vlastními silami? Mexická literatura 20. století toto aristotelovské téma rozehrála v mistrném provedení Octavia Paze a Carlose Monsiváise. Dvě nepřehlédnutelné osobnosti mexického intelektuálního života – básník a esejista Paz a novinář a autor literárních kronik Monsiváis – svým dílem i veřejným vystupováním významně ovlivnily hispanoamerickou kulturu a přinesly obecné podněty k interpretaci západního kritického myšlení a humanismu. Prostřednictvím analýzy literárního ztvárnění zlomového roku 1968, interpretace symbolů mexické kultury, rozboru zvolených žánrů i úvahy nad postavením spisovatele ve společnosti se tato komparativní studie vybraných textů obou autorů snaží českému čtenáři přiblížit mexickou společnost minulého století a zároveň jej upozornit na překvapivé přesahy směrem k chápání nedávné historie naší země.

Kniha Obřady chaosu, ke které má nyní ve zkrácené formě přístup český čtenář, je výběrem textů o konzumní společnosti a showbyznysu v Mexiku. Monsiváis je neoblomně věrný kulturní jinakosti neoficiálního Mexika a vytrvale zaznamenává jeho nejneobyčejnější projevy. Příznačný je tentokrát absolutní rozpad státu jako tvůrce kulturního odkazu, ať je přijatelný, či nikoliv. K výbuchu nyní dochází vlastním impulzem a má svou vlastní logiku. Impulz je neproniknutelný, logika nepochopitelná a oba dohromady přetvářejí kulturní nacionalismus, který se jeví jako vybledlý odkaz. „Mexická podstata“ je sice stále přítomná, ale nyní zjišťujeme, že byla asimilována a konfrontována, vychválena a ignorována, či ponechána stranou.