Dora Čechová Boeken

Padaná letní jablka je kniha povídek, kde hybatelkami mužských osudů jsou ženy. Dora Čechova nachází krásu ve všedních detailech vztahů a odhaluje hloubku okamžiků, které často bez povšimnutí míjíme. V tematicky různorodých příbězích si pokládá otázky, proč někdo dokáže na lásku čekat celý život, proč jsou chvíle, kdy se cítíme šťastní, tak křehké a proč milujeme ty, kteří nás odmítají. Hrdinové povídek věří a ubezpečují se, že láska nakonec každému nechává naději. Texty doprovázejí fotografie studentky FAMU Lucie Kuklišové.

Devět neobyčejných příběhů obyčejných žen, které si občas dílem náhody, jindy vlastním přičiněním tak trochu šlapou po štěstí. A jejich muži více či méně dobře zvolení mnohdy překvapí nečekanou šlechetností, nebo naopak zas prostou hrubostí. Autorka líčí osudy hrdinek vždy s malou sondou do minulosti, kde ve vzpomínkách nacházíme prameny jejich budoucích rozhodnutí. Přitom se dotýká témat osamělosti, krize identity, nostalgie po domově, vztahů rodičů a dětí a v neposlední řadě lásky.

Bilanční rozhovor velkého umělce Jeho životem prošly dějiny téměř celého 20. století a počátku 21. století. Za války byl totálně nasazený v někdejší židovské továrně, v jejím závěru stál v Praze na barikádách a po osvobození pomáhal při opravě Míčovny Pražského hradu. V roce 1969 odlil posmrtnou masku Jana Palacha. Od sedmdesátých let pracoval na opravách sgrafitové výzdoby fasády zámku v Litomyšli. Po sametové revoluci věnoval Václavu Havlovi sochu Ifigenie a po smrti prezidentovy ženy Olgy Havlové upravil jejich rodinnou hrobku na Olšanech. Udělal pomník obětem komunismu na pražském Petříně i sochu pro pietní místo Milady Horákové. Jeho sochy a reliéfy jsou zastoupeny v Národní galerii v Praze a v mnoha českých a zahraničních galeriích a soukromých sbírkách. Stálá expozice jeho díla je ve sklepení zámku v Litomyšli.

Jsou věci, které se nemění. Místa, prožitky a gesta se stálou platností. Povídkový soubor Nechtěl jsem být Leninem přináší Rusko v krystalické podobě, jak ho známe z velké literatury, čtivý střet klasiky a současné šedi, honosné minulosti a banální přítomnosti, tužeb a životní reality. V luxusním mrakodrapu na Karamyševském, v šachtách Metra 2 i na dače v Zagorsku, tam všude nachází Dora Čechova ty, jejichž životy probíhají jinak, než zamýšleli. Tichý smutek, humor, lehká nostalgie a neomylná schopnost přežít. Povídky se širokou duší.

Jedenáct populárních autorek a autorů vypráví o útěcích za sny a ideály, úniky před vlastními stíny a přehmaty, o obtížné cestě za lepším životem. Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Nakladatelská anotace. Kráceno.

Povídky o rodinných vztazích. Na luxusní dovolené překvapí manželka přáním rozvést se v povídce Michala Viewegha. Vnuka, i když ne vlastního, se dočká stárnoucí muž v příběhu Petry Soukupové. Víkend se svým synem prožívá tatínek na neděli v textu Ireny Douskové…

Michal Viewegh přispěl dvěma rozvodovými povídkami. O uvadajících manželstvích píšou Petra Soukupová a Alice Nellis. Dvě kamarádky a jejich vztahy s muži jsou tématem povídky Jaroslava Rudiše…

Dámská jízda v různých podobách je tématem dalšího souboru edice Česká povídka. Osamělou plavbu v moři si užívá péčí obvykle o děti zaměstnaná manželka v povídce Petry Soukupové. Text v podobě dopisu kamarádce napsala Irena Dousková. O rozličných peripetiích při ženském třígeneračním výletu do Skotska píše Hana Lasicová…

Eine Erzählerin mit halb tschechischer, halb russischer Seele. Ihre Texte sind wie Studien, wie Porträts. Konzentriert und gründlich ausgearbeitet. Am häufigsten widmen sie sich dem Thema Paarbeziehungen. Čechova beleuchtet vor allem die Sichtweise der weiblichen Figuren in einer natürlich poetischen und weichen Sprache. Ihre Erzählungen wenden sich häufig der Vergangenheit zu, jedoch ohne Nostalgie, Schwermut oder Ängste – ganz im Gegenteil! Sie öffnet dadurch Türen für das Mögliche, das Zukünftige.