Jana Soukupová Volgorde van de boeken

Kdo utopil bezbranného chlapce v řece Jihlavě? Byl ten mladík v lese u Jehnic nešťastný Romeo, anebo krutý vrah své mladičké milé? Proč dospěly ke zločinu atraktivní brněnské krásky, jejichž kauzy pak plnily k prasknutí soudní síně i dobový tisk? Kdo vraždil kvůli majetku a čím si měl vysloužit veřejné pohrdání smilný páter? Proč banda sňatkových podvodníků likvidovala nebohé staré panny? Všechny příběhy z této knihy se odehrály zhruba před sto lety, stejně jako ničivé exploze, které devastovaly město plné továren a skladů výbušnin. Mordovalo se pod vlivem válečné bídy, alkoholu, karbanu, osobního neštěstí, pomatenosti či divoké prostituce… Každý z příběhů se stal senzací své doby. O čtyřnásobném mordu u Křtin se pěly kramářské písně a jiné posloužily jako námět samostatných knih. A ten vůbec nejslavnější příběh o zbojníku Nikolu Šuhajovi se ovšem odehrál jinak, než jak jej vykreslil Ivan Olbracht nebo brněnské Divadlo na provázku… Třicítku dobově nejsledovanějších kauz provázejí fotografie, dokumenty i kresby ze soudních síní.

Sbírka Noc je den je poskládána z veršů psaných v letech 1997 až 2005. Pro novinářku Janu Soukupovou ale zestárnout nestačily, minimálně od roku 1989 jí dny běží až neskutečně rychle. Nakonec i svou předchozí sbírku Dávnověk sestavila podobně, vlastně až jako ohlédnutí. Posledních dvacet let navíc básně už skoro nepíše, převálcovaly je desítky novinových článků. Verše pro tuto knížečku tedy doslova dolovala ze starých disků. Při přetahování do současných textových editorů musela svým veršíkům občas dokonce ručně doťukávat nabodeníčka, protože dnešní wordy nechtěly mít nic společného s těmi, které autorka dodnes považuje za současné. Totéž platí o básnickém fotoalbu, které držíte v ruce. Ačkoliv její dcery i syn mají už svoje potomstvo, pro matku jejich dnešní podoba stále splývá s tou dětskou. Ani ta pětadvacet let mrtvá doga ve skutečnosti nikam neodešla. A název Noc je den? Psaním po nocích si autorka dokonale obrátila svůj životní režim. Spát chodí za svítání. Dopoledne totiž vůbec nemusí. A noc měla ráda odjakživa.

Brno je jediné město, které za Husáka nabízelo kariérní možnosti pouze členům KSČ. Na druhé straně se však rozvíjel život těch, kteří usilovali o osobní svobodu, což tato kniha zachycuje v celé své rozmanitosti. Autorka, která mnohé z uvedeného zažila, přináší vzpomínky na brněnské hospody, máničky, kulturní aktivity a známé postavy. Oživuje události a fenomény doby, jako jsou brněnské volby, kolejní život, večírky a nezávislá kultura, a specifické lokality jako výstaviště, Kamenku, Svoboďák či Prygl. Kniha, doplněná desítkami dobových fotografií, vznikla na základě populárního seriálu v deníku MF DNES. Ludvík Vaculík tvrdí, že v dětství jsme mohli zažívat jen to, co bylo k dispozici, což platí i pro nás, kteří jsme vyrůstali za normalizace. V Brně se vítalo každé volné společenství, akce či nesehnatelná deska, což je dnes už vzácné. Na druhé straně lidé trpěli za své názory a jejich děti nemohly studovat na vysněných školách. Obecná lež, která ničila životy, zejména během voleb, byla ohavná a zhoubná. To vše se odehrávalo v našem jediném mládí, které už nikdy nebudeme mít.

Knížka z životního období autorky, které prožila v Řecku.„Ty se máš,“ říkává sem tam někdo z milovníků turistických a historických krás téhle úžasné země. „Romantická víska kousek od rodiště Aristotela. Slunce, moře a syrtaki!“ Takže jen pro upřesnění: Syrtaki jsem tančila několikrát u rádia. Funguje to jako lék proti klaustrofobii z domku s výběhem na zahrádku obklopenou dalšími domky plnými špehů, kteří by hlásili moje vykročení z brány spolehlivěji než filmový vězeňský náhrdelník. K moři se dostávám průměrně jedenkrát za tři až sedm dní za opravdu neskutečně romantických okolností. Zpravidla v souvislosti se začátkem nového života. Tomu předchází mezinárodní hádka, po které se definitivně rozhodnu ukončit spolupráci s řeckou stranou a za Jižanova vzteklého povzbuzování naplním jeho automobil svými kufry.

Příběhy jihomoravských disidentů v 70. a 80. letech 20. století O českém disentu vyšla již řada knih i studií. Většinou se však jednalo o pohled historiků a v centru pozornosti stála pražská skupina chartistů. Kniha Jany Soukupové nabízí jiný pohled. Cíleně mapuje situaci disentu v Brně a na jižní Moravě a její reportáže-portréty vycházejí z autentických vzpomínek samotných aktérů. Příběhy disidentů vytvářejí plastický obraz moravských opozičních aktivit v době normalizace a ukazují, že zde vyrostla řada osobností, které pak v mnoha oblastech ovlivnily i polistopadový vývoj u nás. Kniha je specifická i tím, že autorka sama byla součástí tohoto hnutí, což jí umožňuje pohlížet na jednotlivé aktéry i události zevnitř. Čtenáři se zde setkají s příběhem Jaroslava Šabaty, Petra Cibulky, Evy Trúdy Vidlařové a mnoha dalších, stejně jako se studentskými či kulturními protirežimními aktivitami, brněnskou hudební novou vlnou, Ochotnickým kroužkem i koncertem zpěvačky Nico v brněnském hospodském sálku. Příběhy jihomoravských disidentů vycházely původně jako seriál v deníku MF DNES. Čtenářský ohlas byl tak velký, že se autorka rozhodla zpracovat je do knižní podoby.

Studijní skripta o základech meteorologie a klimatologie z ČZU. Hezky udělané.