Michal Matzenauer Boeken

Za prolnutí básnického a výtvarného vyjádření, které je kompoziční platformou jeho páté knihy poezie, nás Michal Matzenauer provází světem jedinečného způsobu svého prožívání a cítění, tentokrát po cestách Soukromého labyrintu. Předznamenaný motiv bloudění může být pro čtenářský přístup dílčí, nebo kompaktní – podle toho, kudy a jak do veršů a kreseb vstupujeme. Necháme-li si pro procítění vymezenu jednu báseň či kresbu, ocitneme se v prostředí někdy mikropovídky, jindy deníkového záznamu, jejichž symbolika nám poskytne bezpočet silných námětů k hledání v nich nedořečeného. Uchopíme-li naopak sbírku coby sourodý artefakt a po procestování dílčích významů a obrazů nahlédneme celek v jeho cykličnosti, možná budeme vzácně nasměrováni ke kýženému středu originálně obkružovaných umělcových holopravd.

Mariánský příkop, jak říká autor básnické sbírky stejného názvu Michal Matzenauer, je pro něj asi nejtajemnější místo na zemi. V mládí používal tuto tajemnost často ve svých obrazech. Nyní se k tomuto symbolu vrátil a zpracoval ho v básních. Knížka je proto monotématická, čím se odlišuje od ostatních básníkových sbírek. Jednotlivé básně však monotématické rozhodně nejsou.

Básník a výtvarník Michal Matzenauer v nejlepší formě. Veselé a absurdní básně nejen o smutných věcech.

Strhující povídky plno vzpomínek na 25 dny z oblouku života Pražáka od roku 1952 až do současnosti. Svižné vyprávění s jemným humorem v pražském slangu vytvoří Zlatou bránu jménem Přítomnost. Nabízí nám pohled do 70 společenského života vnímanými očima obyčejného může, který má rad život.

Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem; lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských pozorování míjí překážky-kameny, které pro něj nejednou znamenají zaklesnutí se za samotnou hranu komunikace – hranu dělící jeho a společnost, jeho a ženu, místy pak dokonce dělící sebe samého. Výběr z těchto básní vyšel roku 1993 v knize Postavy na zpracování. V kompletní podobě však sbírka vychází poprvé.

Zdá se, že je tomu už dávno, co jsme se díky umění naučili vnímat neobvyklé souvislosti okolního světa a všemožných světů vnitřních. Vnímání vnějšího a vnitřního už vůči sobě nestojí v logickém protikladu, ale doplňuje se a umožňuje ve všem spatřovat jednotu. Celistvé poznání se bez vstřebání absurdit, bez propojení zdánlivých nebo i nanejvýše reálných protikladů neobejde. Možná je zapotřebí intenzitu rychle se střídajících obrazů a dějů kolem nás nepodporovat a básnicky množit, ale naopak všeobecně panující úprk „všeho kamkoli“ mírnit a z jeho nabubřelého tempa vyabstrahovat podobu jednoho jediného směru, který by nás dovedl k žádoucí jednotě. A k tomu je dobré svět objevit – objevit ho jako ostrov v hlavě. Michal Matzenauer nám podobu takového zázemí přibližuje a je jedno, zda je na něm právě poustevníkem – sbírkou Ostrovy v hlavě nás na něj zve.

Svazek obsahuje téměř kompletní autorovo básnické dílo.