Otto Horský Boeken

Publikace Incawasi - sídlo bohů v sobě spojuje cestopis, výklad o incké architektuře a zabývá se i "záhadologickými" otázkami nad artefakty incké kultury. Poutavý text doprovází řada fotografií včetně barevné fotografické přílohy. Ilustracemi knihu doprovodil malíř Karel Janák.

Nejvýraznější cestovatelskou osobností, která poznávala Peru a Bolívii ve druhé polovině 20. století byl Václav Šolc (1919 – 1995), ředitel Náprstkova muzea v Praze. V první polovině 60. let pobýval na jezeře Titicaca, v polovině 70. let cestoval jádrem inckého impéria a s autorem Peruánských postřehů se tam setkal. Mimo jiné právě osobnosti Václava Šolce a Miloslava Stingla (1930) proponují autora a jeho Peruánské postřehy s obecným zájmem české a slovenské společnosti o původní kultury andských zemí. Všem učarovala Latinská Amerika. Pokusili se, a to úspěšně, uskutečnit své představy: navštívit, poznat a popsat pro Evropana vzdálené prostory. V těchto souvislostech přinášejí Otto Horského „Peruánské postřehy“ svědectví o kontinuitě českého zájmu o mimoevropský kulturní odkaz na příkladu Jižní Ameriky. Pro zájemce o dějiny československé hospodářské politiky vůči Latinské Americe jsou na příkladu Peru zajímavé a přínosné autorovy informace týkající se československých aktivit v andské oblasti.

Kniha COMENDADOR patří mezi životopisné monografie autora, včetně jeho díla Živá monografie, které shrnuje celoživotní zkušenosti a výsledky. V roce 2019 obdržel Otto Horský nejvyšší peruánské státní vyznamenání, Řád „José Gregorio Paz Soldán“, s titulem Comendador, za jeho přínos kulturní, vědecké a ekonomické propagaci Peru v České republice. Peruánská vláda ocenila jeho roli ve vzájemném rozvoji vědecko-technické spolupráce na základě mezivládní dohody z roku 1971, která vedla k realizaci významných vodohospodářských a hydroenergetických projektů, na nichž se aktivně podílel. Mezi jeho klíčové projekty patří rozšíření energetického potenciálu vodní elektrárny Machu Picchu a geotechnické studie pro podzemní vodní elektrárnu Mantaro 3 – Restitucion. Peruánská velvyslankyně J.E. Liliana de Olarte de Torres Muga zdůraznila, že tyto stavby zanechají trvalé stopy jako pomníky přátelství. Dále upozornila na jeho účast na vědecké expedici Titicaca 2004 CZ, která vedla k důkladnému popisu peruánského altiplana a jeho více než desetiletému studiu jezera Titicaca, jež vyústilo v odbornou publikaci „Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí?“ z roku 2014.

Kuba,Jamaika,Por­toriko… Který kluk by nesnil o oslnivě krásných dívkách s čokoládovou pletí, o omamné vůni tropického koření a o úžasných barvách jižních květů? Jména dalekých ostrovů a vzdálených zemí sladce zněla v hodinách zeměpisu i mladému studentovi prostějovské střední školy, Ottovi Horskému. Nejvíce ho přitahovala Kuba a cílevědomě šel za svým cílem. Poprvé přistál v Havaně v roce 1978 (to mu bylo 40 let). Působil nejdříve jako hlavní poradce pro inženýrskou geologii na Ministerstvu stavebnictví v Havaně (až do roku 1982) a potom jako vedoucí československé expedice pro průzkumné práce projektu přečerpávací vodní elektrárny v pohoří Escambray (1984–1988). O tom vypráví jeho kniha. V jejím úvodu nastínil velmi stručnou historii karibského ostrova. Do hodnocení politického vývoje po revolučním převratu v roce 1959 se však záměrně nepustil. Vždyť Otto Horský je především přírodovědcem, geologem a obdivovatelem přírodních krás a lidí z masa a kostí, bez ohledu na jejich politické názory. Jako takový si všímá nejen zajímavostí ze života prostých Kubánců, ale například i Fidela Castra a jeho bratra Ramóna, s nimiž se měl rovněž možnost setkat. Na nejvyšší místa žebříčku hodnot každé lidské bytosti staví především charakter, pracovitost a cílevědomost vedoucí krok za krokem k vytčenému cíli. Povrchní patina politických souvislostí ho nezajímá.