Zdeněk Grmolec Boeken

Současný život studentů, jejich rodičů a kantorů zachycují tři povídky v části "Akvárium". V sedmi povídkách v části "Intimní duely" se hrdinka pod různými jmény setkává s osudovými muži ...

Protože Zdeněk Grmolec (nar. 1947) ve svých nejstarších povídkách psal o vinobraních a zabijačkách, pasovali jej po vydání prvotiny (vyšla v Československém spisovateli na podzim hektického roku 1989) málem na folkloristu. Brzy se však ukázalo, že venkov je pro něj prostorem, ve kterém lze ukázat mnohem víc — mizení podstatného z člověka i z dějin. Později, v devadesátých letech, jako by se autor vydal ve stopách nejsžíravějšího moravského meziválečného expresionisty Hermanna Ungara. Jako by ve shodě s ním uvěřil, že je-li život strašnější, než většina z nás tuší, zbývá aspoň naděje zburcovat čtenáře ze spánku šokem. Anebo je tou největší moudrostí se z celé té životní vřavy stáhnout? Oči Grmolcových postav se pravidelně stočí do kleneb a kopulí barokních kostelů, autorem tolik milovaných. Pokud zklame tradice i současnost, říká autor, člověku stále zbývá možnost hledět vzhůru.Výbor z díla zralého prozaika, jehož povídky a novely prozatím zůstávaly nenápadně rozesety v antologiích a časopisech, bude pro čtenáře, zvláště ty, kteří si oblíbili českou beletrii, jistě příjemným překvapením. Pavel Kosatík

Kniha je souborem krátkých literárních útvarů.

V esejisticky podaném textu se autor zamýšlí nad duchovními hodnotami, kulturním dědictvím a odkazem barokních ideálů pro dnešního člověka. V konfrontaci s výchovou v dětství a vzpomínkami na pobyt na vesnici se snaží čtenáři přiblížit hodnoty ověřené řadou generací , které dnešní doba ve svém zrychleném pohybu často opomíjí. Své postřehy a pocity konfrontuje s řadou myšlenek a úvah jiných autorů (Ivan Slavík, Antonin Kratochvil, František Halas, Zdeněk Rotrekl, Václav Černý), často se uchyluje i do příkladů z malířství, sochařství a umění vůbec. I přes celou řadu odkazů na jednotlivé autory a polemiku s jejich pocity je text knihy velmi čtivý a často i překvapivý při autorových meditativních závěrech.

Zajímavá psychologická povídka o šikaně na moravské vsi v 50. letech 20. století. Autorovi se podařilo velice emotivním způsobem zobrazit těžký život chlapce, kterému rodiče, těsně po válce, dali zprofanované jméno Adolf. Jednalo se o rodovou tradici a zejména chlapcův otec nedomyslel možné následky. Malého Adolfa od první třídy šikanuje jeho učitelka i spolužáci, což, spolu s brzkou smrtí jeho otce, negativně ovlivní jeho charakter i celý jeho další život.

Jošt, Jan Soběslav a Prokop – tři synové moravského markraběte Jana Jindřicha – mají mezi sebou neshody kvůli majetku. Markrabě Jošt se snaží dobýt hrad Bzenec, který má v držení Prokop. Na Joštovu stranu se přidává i uherský král Zikmund. Král Václav IV. se snaží vyřešit spor smírem a pozve všechny do Prahy. Jako prostředníka stanoví bavorského vévodu Fridricha. Na hostině pořádané na Pražském hradě se ovšem pokusí Václava a Fridricha někdo otrávit. Václav se uzdraví, ale Fridrich umírá. Podezření padne na Jošta a Zikmunda…

Věčné téma – vztahy mezi rodiči a dětmi – se táhne jako vodící nit novým historickým románem Zdeňka Grmolce. Prolínají se v něm osudy Šimona Vidláka, příslušníka zchudlého rodu pocházejícího ze Svatoslavi na Třebíčsku, barona von Dobenaua, ale také Marie Terezie a jejího poslání „služby“ říši a „služby“ rodině. Právě s jejím osudem kontrastuje osud židovky Nurit...

Viléma Mrštíka si dnes pamatujeme jako spoluautora Maryši. V minulosti ho proslavil idylický román Pohádka máje. Jeho život však idylický nebyl. Dusil se v lavicích brněnského gymnázia a toužil po studiích v Praze. V milovaném i nenáviděném městě však trpěl chudobou. Tragické důsledky měla pro mladého rebela i jeho přátele noc s Plavou bestií v luxusní střešovické vile. Psychické problémy poznamenaly Mrštíkův milostný vztah se sochařkou Zdeňkou Braunerovou i pozdější manželství s mladou Boženou. Nemoc i tvůrčí krize nakonec vedly ke spisovatelově sebevraždě. Divoká bolest Viléma Mrštíka je román, který zaujme svou dramatičností i nekonvenčním pohledem na českého klasika.

Mladší syn císaře Ferdinanda III. Leopold se připravuje na kněžskou dráhu, „učí“ ho jeho strýc Leopold Vilém, který byl biskupem a velmistrem Řádu německých rytířů. V roce 1654 však náhle umírá jeho starší bratr Ferdinand IV. a Leopoldovi se otevírá cesta k trůnu. Vynořují se spekulace o bratrově zavraždění, podezření padá na Leopoldova zpovědníka, obávaného jezuitu Raúla, pocházejícího ze Španělska Ferdinand zajistil svému synovi nástupnictví ve Vídni, Uhrách a Čechách, nepodařilo se mu však, aby Leopold získal císařský titul. Po dlouhém vyjednávání a různých peripetiích, kde svoji nezastupitelnou roli hraje opět Raúl, se Leopold stává r. 1658 císařem. Přinese mu ale císařská orlice úspěch a štěstí…?