Pavla Horáková Boeken

Polní pošta – příběhy Čechů za první světové války. „Nestřílejte, tady jsme my, osmnáctý!“ Unikátní kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněná svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena. Hlavní dějový proud knihy tvoří dosud neobjevené osudy devíti vojáků, jejichž příběhy zasahují do několika válečných let na různých frontách. Z jejich osobitého líčení vojenského života se dozvídáme nejen o klíčových událostech jednotlivých válečných let, třeba o sarajevském atentátu, mobilizaci, výcviku, odchodu do pole, důležitých bitvách, zakládání dobrovolných jednotek, vyhlášení Československa, návratu z legií, ale také o stravování na frontě, poznávání cizích kultur, zavádění nových zbraní, zapojení zvířat do válečných operací, o nemocech a zraněních, milostných vztazích ve válečné vřavě, o dezinformační kampani s francouzským zlatem, špionážních aférách a o procesech s velezrádci, budoucími československými politiky. Texty ilustrují autentické fotografie, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha, chronologicky členěná podle válečných roků, navazuje na úspěšný dvacetidílný pořad Polní pošta vysílaný Českým rozhlasem na stanici Vltava v roce 2014, kdy od vypuknutí první světové války uběhlo sto let.

Druhý díl detektivní trilogie pro mladé čtenáře je volným pokračováním napínavého příběhu Tajemství Hrobaříků. Parta detektivů tentokrát vymění prostředí pražského hřbitova za romantické kulisy městečka Ostrožná, kde mladí hrdinové o prázdninách pomáhají na archeologických vykopávkách. Brzy se dozvědí, že ze zdejšího zámku během druhé světové války zmizela vzácná relikvie, a spolu s potomky šlechtického rodu se nadšeně pustí do řešení dávné záhady...

Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása?

Mezi třemi čtvrtěmi velkoměsta, nákladovým nádražím, telefonní ústřednou a tunelem metra, ze všech stran obklíčené tramvajovými tratěmi a rušnými ulicemi, leží ústřední městské hřbitovy. Sešly se tu snad dva miliony duší; mluví spolu desítkami jazyků a modlí se k mnoha bohům. Mýlí se, kdo čeká, že na hřbitovech najde jenom zánik a smrt. Zrovna tady je kolikrát živo až příliš, lidmi se to tu jen hemží. Ne všichni ale přicházejí s dobrým úmyslem. A právě kvůli takovým jsou městské hřbitovy hájemstvím jednoho prastarého tajného společenství, do kterého je postupně uvedena pětice kamarádů – čtyři ve věku třináct let a jedna šestnáctiletá dívka. Během školního roku za pomoci dospělých průvodců společně odhalují, proč kdysi dávno tajný spolek vznikl a proč se nyní jeho členy stali právě oni. A když zjistí, že na hřbitovech se děje cosi nekalého, rozhodnou se bez váhání přijít věci na kloub...

Kompozice z pamětí, deníků a korespondence českých vojáků v první světové válce, volně navazující na knihu Přišel befel od císaře pána, tentokrát nesleduje pouti jednotlivých účastníků válečného dění, nýbrž pomocí autentických textů líčí konkrétní oblasti života na frontě i v zázemí. Přináší dosud nezveřejněná svědectví o tom, jak čerství rekruti reagovali na cizí kraje a národy, jaké byly jejich první zkušenosti s válečnou realitou, hrdinstvím a zbabělostí, novými zbraněmi, s lazarety a špitály či jakou úlohu plnila v poli zvířata. Spolu s vojáky i civilisty se podíváme, jak vypadalo válečné stravování, jak se slavily Vánoce i jiné svátky a obřady, jak se na frontě trávil volný čas, ať už sportem, hrami nebo uměleckou činností, jakou roli sehrály ženy v zázemí i ve vojenském prostředí a jaký význam pro české muže v poli měla víra a láska. Texty doprovázejí dobové snímky, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha navazuje na úspěšný mnohadílný cyklus Polní pošta vysílaný na stanici Vltava.

'The Rum Diary', the story of a drunken young journalist, is Thompson's only work of fiction.|PB

Deadeye Dick is Vonnegut's funny, chillingly satirical look at the death of innocence. Amid a true Vonnegutian host of horrors a double murder, a fatal dose of radioactivity, a decapitation, an annihilation of a city by a neutron bomb Rudy Waltz, a.k.a. Deadeye Dick, takes us along on a zany search for absolution and happiness. Here is a tale of crime and punishment that makes us rethink what we believe...and who we say we are.

Proč mají světci svatozář a slavným lidem se říká jasnost nebo hvězda? Proč se v okolí pražských Olšanských hřbitovů nachází tolik vysílačů? Co se děje s člověkem bezprostředně po smrti? Jak to, že lidé na různých místech světa odpradávna budují okázalé kamenné hrobky? A jak s tím vším souvisí osvícenství? Tyto a mnohé jiné otázky vyvstanou před mladými Hrobaříky, zatímco se snaží odhalit, kdo jsou záhadní Hrobaři, kteří se jim připletli do života. Knihou Hrobaříci a Hrobaři, která volně navazuje na detektivky pro mladé čtenáře Tajemství Hrobaříků a Hrobaříci v podzámčí, se uzavírá románová trilogie, v níž pětičlenné bratrstvo pátrá po zločinech a záhadách sahajících hluboko do minulosti. Román Hrobaříci a Hrobaři je jednou z prvních knih, jež u nás vyšly díky příspěvkům fanoušků-investorů, kteří projekt podpořili prostřednictvím tzv. crowdfundingu ještě před jeho dokončením.

Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.