Radek John Volgorde van de boeken (chronologisch)

Autor se inspiroval třemi zločiny, které se v této zemi skutečně odehrály.

Čtvrt století. Pro tu ženu, která prokřehlá podupávala nahoře, jako by neexistovalo. Byl to zčásti zázrak přírody, zčásti velká dřina ve fitnesech a spousta peněz za kosmetiku. Štíhlé tělo tanečnice, kučeravé vlasy snad ještě bohatší než před pětadvaceti lety, tvář řecké bohyně, teď trochu zrůžovělá mrazem a navíc velké tmavé oči které se u řeckých bohyní už nedochovaly... Marika. Zimní královna. Srdce z ledu. Studená a nedostupná, jako tenkrát, napadlo Vikyho. Také kvůli ní byl přece ten školní lyžařský zájezd první bé léta páně 1982 tak nezapomenutelný. Konečně se Viky vzpamatoval. "Je tohle možný? Jsi to ty, Mariko? Objekt mých chlapeckých snů a nočních polucí? Má první velká a jediná láska?" vykřikoval. "Viky... počkej, jak dál...?" zeptala se. Sehrál k smrti dotčeného. "Ne, moment - už vím: Viky Cabadaj!"...

Novinářsky široký obraz Ameriky v celé její strhující monumentalitě, ale i složitosti a rozpornosti.

Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoliv jako příběh „o nich“, ale jako „jejich“ příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření. Pro autorův obraz je příznačné, že vznikl takřka před dvaceti lety, kdy u nás problémy s drogovou závislostí teprve začínaly. Tehdy šlo o dílo varovné, dnes, bohužel, je tomu jinak. Síla románu tím neztratila na účinnosti, právě naopak....

Román líčí životní příběh studentky, která se po úspěšném absolvování několika semestrů medicíny stává svobodnou matkou. Byla to velká studentská láska. Markéta by bez problémů dostudovala lékařskou fakultu a z Martina by se po dokončení FAMU stal úspěšný scénárista. Ještě ve III. ročníku fakulty si to mysleli. Nečekaně objevená Martinova nevěra dostává Markétu na cestu, kterou by sama těžko volila. Potká novou lásku, čeká dítě a neví jestli je Martinovo nebo Honzovo, musí hledat byt v Praze a snažit se nevzdat se studia.

Generační román psaný formou deníku teenagera Petra Bláhy, který vyrůstá v Praze v období normalizace. Vzhledem k tomu, že se autor vyhnul kritice komunistického systému, mohla kniha vyjít a stala se mezi mladými lidmi populární. Román popisuje dospívání mladého člověka, který se snaží začlenit do společnosti a zároveň se jí nenechat zkazit, zachovat si své morální hodnoty a žít čistě. Román není psán chronologicky, nýbrž retrospektivně, Petr vzpomíná na různá období ze svého života a hodnotí je z pohledu 17ti letého mladíka. Popisuje svůj složitý vývoj zejména ve vztazích k dívkám, ale také k rodičům, vrstevníkům a učitelům. V průběhu celého románu polemizuje nad světem a problémy mládí, tyto myšlenky se Radku Johnovi podařily (s ohlédnutím na věk a situaci hlavního hrdiny) velmi věrně zachytit a tvoří podstatnou složku románu.