Marcel Děkanovský Volgorde van de boeken (chronologisch)

„A zítra?“ - nedá se Vlastička odbýt. „Zítra? Nikdo neví, co bude zítra. A vy byste na něj čekala do zítřka ?“ – major natahuje konverzaci a jedním okem pozoruje, jakou má Vlastička hezkou postavičku. „Ano, udělám pro něj cokoliv.“ „A kde spíte? Na lavičce v parku?“ „Ještě nevím.“ „Tak můžete spát u mě na kavalci.“ Uprostřed noci, když už major tvrdě chrápal, dostala Vlastička strašnou žízeň. A po ruce tam byl pohár s vodou i když v té tmě se dal trochu vidět jen díl svitu měsíce. Vlastička převrátila do sebe vodu, ale co čert nechtěl, i s umělým okem, které si major na noc odkládal do vody jako protézu. Na druhý den se Vlastička miluje na poslední lavičce v parku. Tam, kde už není žádná jiná lidská noha. A jelikož Gugu to má rád i odzadu, protože jeho Vlastička má nejkrásnější prdelku na světě, stane se něco úžasného. Z řitního otvoru Vlastičky „vykoukne“ najednou majorovo oko.