Lubomír Mikisek Boeken

Hrdinové povídek plzeňského autora jsou docela obyčejní lidé s jizvami na duši, kteří chtějí vystoupit ze svého stereotypu a najít blízkého člověka, který by jim rozuměl a měl je rád. Tato touha bývá mnohdy skrytá, někdy ale může vyvřít na povrch. A pak se i nepatrná epizodka náhle mění v hluboké vnitřní drama. Občas se z toho zrodí zklamání, jindy se otevře cesta naděje. Povídky, zejména určené ženském čtenářkám, jsou psány čtivým, poutavým jazykem, často překvapují svou pointou nebo otevřeným koncem. Jako kdyby autor říkal: i tohle se ti může stát. Lubomír Mikisek nás svými prózami nutí k zamyšlení, k soucítění a často jimi i nečekaně pohladí. A to rozhodně není málo v dnešním napohled necitelném, uspěchaném světě.

Marcela je vdova a v posledních pěti letech bez manžela má stále větší pocity osamělosti. Prostřednictvím inzerátu poznává Roberta a po prvním setkání má dojem, že by snad mohl splňovat vše, co od muže očekává. Zároveň však zjišťuje, že ho postihla série životních ran, s nimiž se dosud obtížně vyrovnává. Je to pro ni těžká a nezvyklá situace. Snaží se mu důvěřovat a pomoci mu, ale aniž to tuší, její váhavost, spojená s opatrností, hraje ve vztahu mezi nimi svoji určitou roli. Každý z nich má své dilema a oba tak náhle stojí před nutností důležitých rozhodnutí. Robert, který navíc naráží na odpor okolní společnosti, musí čelit i nečekanému nepříteli, s nímž ve svých plánech nepočítal. Román je volným pokračováním prózy Za obzorem jiný svět, vydané v roce 2016

Po ztrátě zaměstnání a úmrtí manželky přijde hrdina románu Robert o většinu svého majetku. Záchranu hledá v herních automatech, o to víc však padá ke dnu. Vzápětí nato přichází i o byt a stává se bezdomovcem. Ale i v těchto podmínkách, kdy zápasí o holé přežití, poznává význam přátelství, hodnotu a cenu obyčejných věcí. Jeho jedinou touhou začíná být návrat zpět do normálního života. Ví, že se nesmí nechat připravit o lidskou důstojnost a propadnout do naprosté rezignace, pocitu bezútěšné smířenosti a neúspěšnosti. Cesta zpět však není jednoduchá. Autor zde předkládá prózu, která se nevyhýbá jednomu z palčivých problémů současné doby a pokouší se jej řešit. Zároveň vede k lepšímu pochopení uražených a ponížených, bez falešného sentimentálního soucitu, ale s laskavostí a snahou pomoci. Názorně ukazuje, jak moc je potřebná mnohdy chybějící lidská pospolitost a soudržnost, neboť lidé by si měli navzájem umět podat pomocnou ruku a zabránit tak tomu, aby se někdo ocitl v propasti zoufalství.

Cítíte se osaměle a máte pocit, že se vaše sny nikdy nenaplní? Hrdinka románu, Jana Králová, se rozhodne změnit svůj monotónní život, aby se vymanila z apatie a prázdnoty. I přes neradostné dětství a manželství z rozumu v ní zůstává touha po lásce a blízkosti. Když odpoví na inzerát muže, který ji zaujme, okamžitě si rozumí. Jejich vzájemná laskavost a ohleduplnost postupně přerůstají v něžnou, avšak skrytou zamilovanost. V klíčovém momentu, při zdravotní prohlídce, Jana zjistí, že je vážně nemocná. Následuje její boj s nemocí a reakce přítele Pavla na tuto situaci. Příběh, silně emocionální, se odehrává na pozadí každodenního života a ukazuje, jak se zdánlivě šedé postavy a situace oživují a odhalují svou podstatu. Román zdůrazňuje, že i v těžkých chvílích stojí za to žít a že v každé situaci lze nalézt světlejší stránky. V podtextu utěšuje, že naděje existuje pro ty, kteří se nevzdávají a věří v sílu lidské vzájemnosti a v myšlenky, které byly často opomíjeny.

Autorovy jemné verše se pohybují na hranici milostného snu a něžné radosti po probuzení z něho, kdy člověk už není sám. Jsou vpravdě láskyplné. K lásce se váže i smutek z nenaplnění i nostalgie po uplynulém. Uskutečněný milostný sen je zobrazen křehce a čistě, což však nevylučuje zjevnou a též umně skrytou vášnivost. Autorova útěšlivá poezie vyjadřuje nejniternější city žen a mužů bez rozdílu věku a lze jí předpovědět, že se stane balzámem na citlivá srdce. Řeč básní je melodická, skromně plyne, nesena volným veršem a je schopna povznášet a zušlechťovat milostný vztah.

Duhová kulička... Co v ní uvidíme, když si ji přiložíme k oku? Ti starší majitele klukovského pokladu, který sklízel závist těch, co měli jen hliněné. Podívejme se však pozorněji. V oné kuličce je stočena prapodstata duhy, která se může rozklenout v mnohobarevný oblouk. Není tak podobna našemu lidskému nitru, té podivuhodné kombinaci rozumu, citu a touhy, které trochu básnicky říkáme duše? Povídky této knížky se snaží o lidské duši promluvit. Je v nich čekání na lásku nebo laskavý vztah k druhému člověku, hledání cesty k sobě navzájem, zápas o skutečnou lidskou autenticitu. Ale jsou i dny v mlze, dny šedivé, dny, kdy mrazí. Přicházejí z ruky osudu, ale také si je přivoláváme sami. Ani o nich však nelze mlčet. Někdo řekne: obyčejní lidé, obyčejné lidské osudy. Rozbalme je však jako spirálu duhy. Zazáří i dojmou. Radost i smutek v jednom uzlíčku, duhová kulička života... Přiložme si ji k oku, k poznání, k potěšení v barevných i černých chvílích. Snad toto chtěli vyjádřit tři plzeňští prozaici, když společně hledali pravdu a současně balzám, něco hezkého a prospěšného, co by mohli na svých stránkách čtenáři podat, aby všední chvíle byly o trochu svátečnější.

Hrdinka psychologické novely stojí na životním rozcestí a zvažuje, má-li žít sama se synem, přijmout návrat kajícího se manžela nebo si začít tvořit nový vztah.