Autor, v té době řídící učitel české menšinové školy v Citicích na Falknovsku (dnešní Sokolovsko), vypráví vlastní příběh, který prožil v září 1938 a doplnil jej osudy svých blízkých a přátel. Patří k nim i historie přepadení četnické stanice v Habartově. Také autor musel opustit svůj domov. Hned po válce se ale vrátil a začal pátrat po osudech svých stejně postižených přátel.
Historie, pověsti, architektura, osobnosti, hornictví, chemie, současnost
Kniha Hradní pan Brouček a jiná monstra představuje průkopnický příspěvek k novému oboru – české politické monstrologii. Tato odborná disciplína se zabývá studiem a klasifikací monster, která se v uplynulých letech objevovala na naší politické (ob)scéně a v našem veřejném životě, jako je „Hradní pan Brouček“ (Miloš Zeman), „Apoštol svobody“ (Václav Klaus), Kindlova právnická mafie, pražský magistrát a mnohá další. Kniha sestává z textů filozofa Václava Němce z posledních deseti let, které vznikaly právě při jeho občanském a intelektuálním potýkání s těmito monstry.
Ve svém úvodu Vaclav Němec připomíná, že z původního textu se zachovalo několik souvislých textů. Řecký rukopis byl psán unciálním písmem a vznikl asi v pátém století. Latinský exemplář původně pocházel z kláštera Bobbio a po zrušení kláštera v roce 1803 byl uložen v knihovně university v Turíně. Ovšem tento kodex komentáře již neexistuje, neboť byl skoro celý zničen při požáru university v roce 1904. Zachovala se pouze fotokopie jedné stránky, kterou poprve publikoval Carlo Cipolla v roce 2007. Text zlomků komentáře je dnes dostupný jen díky edicím, které byly vyhotoveny ještě před zkázou.
Mezi úkoly Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty patří mimo jiné přispívat k hlubšímu pochopení pojmů, které se jeví v evropském myšlení jako klíčové a které sehrály významnou roli při vytváření základů evropské civilizace a při jejím rozvíjení. K těmto základním pojmům bezesporu patří také „člověk". Kolektivní publikace nemá ambice být vyčerpávajícím popisem a analýzou vývoje antropologických názorů ve starších dějinách filosofie. Jejím cílem je spíše přiblížit čtenáři některé způsoby tázání po člověku v daných epochách, poukázat na některé obecné rysy i dílčí problémy s ním spojené. Kniha je předávána čtenáři s nadějí, že se tento její cíl naplnit podaří a že se tím alespoň částečně zaplní mezera ve filosofické produkci v českém prostředí, kde důkladné pojednání o vývoji filosofické antropologie v dějinách evropského myšlení doposud chybí.
Kniha obsahuje literárně-filosofické eseje publikované v Literárních novinách v letech 2003-2007. Autor v nich analyzuje projevy prezidenta Václava Klause a uvažuje o některých palčivých otázkách naší přítomnosti a minulosti, jako je fenomén českého komunismu a problém odsunu sudetských Němců.
Jaspersovo pojednání o posledním velkém filosofovi antiky, Plótinovi, není suchá analýza filologických detailů a historických vlivů; je spíše meditací, která skrze Plótinův systém proniká k živému myšlení. Ukazuje, že zdánlivě objektivní schéma Plótinovy filosofie je ve skutečnosti obrazem světa sloužícím k tomu, aby bylo možné popsat aktivní a svobodný vzestup a upadání duše; Plótinova metafyzika tak může být i dnes nástrojem pro výklad lidské svobody a životního smyslu.
