Antoine Marés Boeken

Projekt Naše Francie zahrnuje vydání vědecké kolektivní monografie, velkou sezónní výstavu v pražském letohrádku Hvězda a doprovodné programy, které oslavují vznik Československé republiky v roce 1918, kdy Francie hrála klíčovou roli. Publikace se zaměřuje na české ilustrátory a překladatele francouzské poezie, vztahující se ke sbírkám Památníku národního písemnictví, včetně literárního archivu, knihovny a uměleckých sbírek. Úvodní text profesora Antoine Marese z pařížské Sorbonny se věnuje česko-francouzským vztahům z historického, politického a kulturního hlediska. Kniha je rozdělena do čtyř hlavních oddílů: první se zabývá francouzskou a českou poezií (Pierre Brunel, Xavier Galmiche, Antoine Mares, Jovanka Šotolová), druhý se zaměřuje na problematiku překladu (Jiří Pelán, Aleš Pohorský, Zuzana Raková a další), třetí oddíl se věnuje ilustracím knižních vydání (Lenka Bydžovská, Anna Pravdová a další) a čtvrtý oddíl přináší svědectví překladatelů (Václav Jamek, Jiří Pelán, Miroslav Topinka). Kniha obsahuje medailony překladatelů a ilustrátorů, bibliografický soupis a bohatý obrazový doprovod, který komplexněji zpracovává toto fascinující téma než výstava.

Edvard Beneš, druhý český prezident, je v počátku 21. století vnímán rozporuplně. Na jedné straně je považován za pokračovatele T. G. Masaryka a zastánce československého státu jako středu Evropy, na druhé straně však převažuje negativní hodnocení jeho kontroverzních kroků, zejména v souvislosti s Mnichovem 1938 a jeho postojem během druhé světové války, kdy otevřel cestu k nerovné spolupráci se SSSR. Tato spolupráce vedla k omezení demokracie a jeho přístup k únorové krizi 1948 je rovněž kritizován. Beneš je v českém povědomí vnímán jako evropský politik, který otevíral nové politické obzory, ale zároveň se objevují názory, že v klíčových okamžicích zklamal a jeho činy přispěly k erozi demokracie v letech 1938–1948. Antoine Mares, přední francouzský bohemista, zkoumá tyto otázky v kontextu evropské a domácí politiky. Jeho biografický přístup odhaluje Beneše nejen jako praktického politika, ale i jako teoretika. Maresova kniha se vyznačuje odstupem a nadhledem, což mu umožňuje nabídnout originální pohled na Benešovu osobnost a jeho historický význam, založený na dobových pramenech.

Ještě donedávna věnovali v rámci humanitních a společenských věd pozornost fenoménu paměti pouze filozofové, psychologové a částečně i sociologové. Nyní se ho zmocňují historici, publicisté a politici. Svědčí to o tom, že od zkoumání otázky individuální lidské paměti a lidského zapomínání z hlediska jedince a vlastně z hlediska freudovsky zaměřené psychoanalýzy se přešlo k analyzování kolektivní paměti a hlavně jejího vlivu na vytváření a zachovávání kolektivní paměti a identity. Proměna tohoto přístupu také znamenala a znamená, že fenomén „paměti“ přestal být pouhou akademickou badatelskou „libůstkou“ a stal se navýsost politickou záležitostí, která může výbušným způsobem určovat vztah k minulosti a dokonce ovlivňovat politicko-mentální chování celých společenských skupin a ba dokonce i státních institucí. Zamyšlení nad tímto metodologickým konceptem a jeho konkrétní rozpracování přináší v této monografii třicet pět českých, slovenských a francouzských historiků.

Cet ouvrage est une tentative de croiser les regards de chercheurs français et polonais sur la façon dont des membres de la diaspora polonaise en France – activistes politiques et syndicaux de toute obédience, intellectuels, hommes et femmes de lettres en exil – envisageaient, dans les années 1940–1989, la problématique européenne. Quelle place réservaient-ils à l'Europe centrale et médiane dans la future Europe unie qu'ils appelaient de leur vœux ? Par quels moyens cherchaient-ils à peser sur la politique des instances et des gouvernements occidentaux, à instaurer des liens privilégiés avec les sociétés derrière le rideau de fer ? Loin de se limiter à des questions à caractère purement politique, l'ouvrage tente de mesurer l'apport des exilés polonais à la pensée européenne.

"Ministre des Affaires étrangères pendant dix-sept ans, puis deuxième président de la République tchécoslovaque, Edvard Bene (1884-1948) est une figure majeure de l'histoire européenne du XXe siècle. Ce francophile a été confronté à trois grands drames historiques : la fin des Empires en 1918, le face-à-face avec le monde hitlérien, la division de l'Europe en deux, avec le passage de sa moitié orientale sous la tutelle soviétique. Il est étroitement lié au système international de son temps, même si son nom évoque avant tout les accords de Munich de septembre 1938 où il est victime de l'abandon des puissances occidentales, puis l'assujettissement de la Tchécoslovaquie par l'URSS à la suite du "coup de Prague" en février 1948. En se situant au carrefour de la société tchécoslovaque et de son rapport à l'Europe et au monde, Bene se confond avec l'histoire de l'État qu'il a contribué à fonder. Son cheminement idéologique est lui-même emblématique de ce qui se joue en Europe au XXe siècle. Au même titre que son pays, pris en étau entre Hitler et Staline, il a été une sorte de sismographe du Vieux Continent : figure triomphante en 1918 et 1945, puis tragique en 1938 et 1948, passée de la gloire à l'abîme. Cette première biographie en français restaure la centralité de l'homme pour mieux souligner la tragédie d'une époque."--P. [4] of cover

Ke 100. výročí vzniku Československé národní rady na adrese 18, rue Bonaparte, Paříž. Výstava se konala v Českém centru v Paříži 16.6.-30.9.2016.

Les Républiques tchèque et slovaque, membres de l'Union européenne depuis le 1er mai 2003, restent dans la mémoire historique liées à quelques événements importants et souvent tragiques : la guerre de Trente Ans au XVIIe siècle, Austerlitz en 1805, Sadowa en 1866, les accords de Munich de septembre 1938, le coup de Prague de février 1948, l'invasion soviétique d'août 1968. Il est temps de redécouvrir la riche histoire de cette région et de comprendre d'où est issue le fameuse " révolution de velours " de l'automne 1989, placée sous les auspices du futur président Vaclav Havel, tout comme la séparation de la Tchécoslovaquie en deux Etats, en 1993. Il faut ussi réintégrer dans le patrimoine européen les figures de saint Venceslas, du réformateur Jan Hus, du refondateur de l'Etat Masaryk ou du philosophe Jan Potocka.