Jan Štolba Volgorde van de boeken

Rozsáhlý román Nezastavitelný den, filosoficko-erotická groteska z filmově-sportovního prostředí, vypráví příběh navrátilce z polovičatého exilu, nepříběh z rozhraní dvou epoch a prostorů, domovského zde — a důvěrně blízkého, věčně vysnívaného jinde. Absurdně fantaskní polohy se mísí s vážnými motivy přátelství, odchodu ze světa, kouzla lidské náklonnosti či neschopnosti nalézt správný rytmus. Scény přitažené za vlasy chtějí současně být i výpovědí o době; vyprávění ruší koláž sloganů z novin, obskurních příruček, fragmentů písní, trapných hříček či vtíravých asociací. Nic není jisté, a přesto vše chce dospět i k nějakému vyústění. Byl jsi tam, ale zároveň ses se vším slavně minul…

Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009) a Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010) se letos již třetího pokračování básnické ročenky Nejlepší české básně ujali zkušení matadoři Petr Král a Jan Štolba. S nápadem vydávat ročenky „nejlepších“ básní přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. I v českém prostředí projekt sklízí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Editor (respektovaný odborník na současnou poezii) je také autorem doprovodné studie o současném básnictví a arbitr („zasloužilý“ básník) zase nabízí esej, v níž se dotýká svého vztahu k poezii i konkrétním textům, které pro antologii vybral. Svazek opět představuje přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.

Kritické články navazují na esejovou sbírku o české poezii, za kterou autor obdržel Cenu F. X. Šaldy. Týkají se více než 52 básnických knih a zahrnují také oddíl o české próze. V závěru svazku je obsaženo 17 úvah o české literatuře a kultuře. V části o poezii se autor zaměřuje na širokou škálu básníků a jejich děl, jako jsou Josef Kostohryz, Oldřich Mikulášek, Karel Brušák a další. Každý příspěvek přináší unikátní pohled na tematiku a styl jednotlivých autorů, reflektuje jejich osobní zkušenosti a literární vývoj. Próza je zastoupena texty od autorů jako Ludvík Vaculík a Roman Erben, kteří se zabývají různými aspekty života a literárními formami, přičemž každé dílo přináší nový úhel pohledu na realitu a fikci. Literární zápisník obsahuje poznámky a postřehy, které doplňují analýzu poezie a prózy. V části stati a glosy o poezii autor rozebírá klíčové otázky a témata, jako je vztah k hanbě, svobodě a osobnímu prožitku v literatuře. Eseje se pak věnují různým aspektům jazyka a jeho vlivu na vnímání světa. Tato publikace tak nabízí hluboký a komplexní pohled na českou literární scénu.

Šestý díl sborníku představuje další sedmičku nekonformních autorů a jejich svébytné reflexe současného světa v poezii i próze. Doplněno heslovitými informacemi o autorech.

Kniha nabízí nejen obsáhlý výbor z básnické tvorby Oldřicha Mikuláška, ale i průvodní komentáře a studie. Podstatnou součástí publikace jsou i dobové ohlasy Mikuláškova básnického díla v podobě četných recenzí, literárněvědných studií a dalších příspěvků. Stranou nezůstaly ani Mikuláškovy reflexe vlastního díla, které jsou zastoupeny vybranými rozhovory, úvahami a dalšími statěmi. Shromážděný materiál představuje jedinečný soubor textů, který podává plastický obraz nejen Mikuláškovy básnické tvorby, ale i její dobové recepce. Texty jsou doprovozeny vybranými fotografiemi, kresbami a karikaturami. Knihu uzavírají ediční poznámka, bibliografie a rejstříky.

Štolbovy "Hřebeny" lze nepochybně považovat za jeho opus dosud nejvyzrálejší a nejzdařilejší. Celý cyklus lze chápat jako metaforické podobenství, v němž se základním motivem stává cesta člověka k záchraně. V tomto případě se jedná o lidského jedince, který z rozbouřeného oceánu konečně dopluje k hřebenovitým útesům a po jejich průzkumu se vydává do nitra pevniny. Je příznačné, že Štolbovo putování nekončí na pobřeží, ale pokračuje až do středu velkoměstského labyrintu, z něhož se střídavě přemisťuje do jeho nejrůznějších zákoutí i periferií. Po formální stránce autor nezapře své dlouholeté působení na jazzové scéně a možná i z tohoto důvodu používá v některých básních styl, který se podobá jakémusi automatickému vnuknutí či zcela bezděčné inspiraci. Protipólem k této jeho poezii jsou však verše, které vynikají přesným rytmickým taktem a jsou rovněž do této sbírky zařazeny.

Obsáhlý soubor esejů básníka, prozaika a kritika Jana Štolby je věnován české poezii publikované v posledních šestnácti letech. Vzhledem k tomu, že v dané době vycházely tiskem knihy nevydané předtím po dobu více než čtyřiceti let, je ovšem záběr knihy mnohem širší: představuje mimořádně detailní a citlivý pohled na šíři a rozmanitost české poezie celého posledního půlstoletí. Štolba je ve svém přístupu k dané sbírce či autorovi předem zcela nepředpojatý, zajímá ho jen text sám. To mu umožňuje objevovat pozoruhodné hodnoty u básníků okrajových či méně známých a naopak jemně ukázat na problematičnost tvorby autorů zavedených. Největší jeho předností je konkrétnost. Štolba se přísně drží textů, o nichž píše, nikdy se nepouští do efektních formulací, které by se vzdalovaly popisované látce. Texty v knize zahrnuté vycházely během posledních patnácti let zejména v Literárních novinách, Tvaru a Hostu, řadu z nich ovšem autor napsal přímo pro tuto knihu. Rozděleny jsou do tří oddílů: první shrnuje recenze knih jednotlivých autorů, jež jsou řazeny chronologicky podle data narození těchto básníků. Druhý oddíl obsahuje obecné Štolbovy úvahy o současné české poezii, které vesměs dosud nebyly publikovány. Třetí oddíl přináší několik textů o české próze.

Svazek Kumštkabinet shrnuje tři básnické knihy držitele Ceny Jiřího Ortena (Kuním štětcem, Pan Twardowski, Jezernice) a dosud nepublikovanou skladbu Otto Lilienthal z roku 2004.