Ves v horském údolí zaplaví kalná voda a vtrhne do ní temnota. Dívenka Klára se musí vydat na cestu za tajemným Nebesářem, aby od něj získala hřejivý plamen pro svou nemocnou matku. Pohádka Vratislava Maňáka předkládá čtenáři lyrické podobenství o oddanosti, dětské odvaze a tajích noční oblohy. Knihu výtvarně doprovázejí mezzotinty ak. malíře Jana Híska.
Je to svým způsobem paradox. Nakladatelství Adolescent, které má skrze své erbovní „a“ (či alef, respektive alfa) v sobě implementováno spíše bujarost mládí, vydává knihu o stárnoucích (přesněji: starých) bílých mužích. Potěšující na tom je, že autorem je muž na pomezí, mezi „a“ a „z“, mezi životem a smrtí, mezi vzrušením a lhostejností. Ukazuje nám, že pošetilost a touha po mládí (i svém ztraceném) přesahují nejen Goethovo století či století Thomase Manna, ale že zasahují i do našeho tisíciletí, jsou všudypřítomné a snad i věčné. Goethovu čokoládu v Mariánských Lázních, Mannovo pronásledování polského chlapce v Benátkách a Maňákovo hledání souvislostí bez ohledu na pohlaví objektu lásky jsou jedno a totéž.
Věděli jste, že se na podzim mění čas kvůli krádeži hodinové ručičky? A že se vše stalo na jednom českém nádraží? Vypravte se s osmiletou Lenkou a hodinářem Weissem zmizelé ručičce na stopu. Držitel Ceny Jiřího Ortena Vratislav Maňák nabízí jeden z prvních českých příspěvků k žánru steampunk, který znáte například od režiséra Tima Burtona.
Stačí, aby na poště vyměnili razítka, a začnou se dít věci. Každý pohled, který Martinu Martincovi přistane ve schránce, je najednou kouzelný a čtenáře zanese mezi kry zmrzlého Labe, za kulisy fi lmového festivalu i do pekla, které možná není peklem. A kam se poděl táta Matouš? Expedice z pohlednice je kniha plná ztřeštěných městských dobrodružství, která vznikla původně pro Hajaju Českého rozhlasu.
Bylo, nebylo. Panna Maria zemřela ve Varšavě, pytláci párali tetřevům břicha, ze lvích tlap šily se maškarní holiny, v Persii zavřeli brány karavanám, úplněk půjčoval zajícům na kožich a nad Prahou kokrhal kouzelník Žito. Smrt staré Maši, sbírka šesti alegorických povídek, je pokusem vyprávět o současnosti tak, jako by se už dávno stala a zbyla z ní jenom torza mýtů — nebo přesně naopak, je to pokus hledat v současnosti to, co z mýtů ještě zbývá.
Sbírka Šaty z igelitu debutanta Vratislava Maňáka přináší do současné literatury neobvyklý hlas. Třináct povídek, třináct variací na téma lidského osamění, začíná většinou zcela všedními situacemi: Kristýna se připravuje na svůj svatební den, Jindřich probírá pozůstalost po své ženě, Tom slaví osmé narozeniny. Postupně však před čtenářem vyvstávají náznaky a nečekané motivy, které dávají tušit, že tento příběh není nejzazší skutečnost. To opravdu důležité se odehrává až v krajině nedořečeností a zámlk, kde se postavy Maňákových povídek, častokrát nepochopené a neschopné chápat jiné, snaží se svou samotou vypořádat.
Mladý učitel Ondřej Šmíd přijíždí do rodného města na oslavu dědečkových sedmdesátin. Očekává, že v bytě svých rodičů najde idylu a ospalý klid; místo toho se ale o slovo hlásí tajnosti, zamlčované křivdy a vzpomínky, které i po letech vzdorují zapomnění. Román Rubikova kostka čtenáře zavede do roku 2011 i na konec války, do Českého lesa i k Zemplínské Šíravě, především ale do ulic Plzně — toho „nejameričtějšího města v Evropě“, které se kvůli měnové reformě už na počátku padesátých let postavilo tehdejší moci
