Jan Lukeš Volgorde van de boeken

Vladimíra Valentu (1923-2001) znají snad všichni filmoví diváci, a to nejen u nás. Jeho postava přednosty stanice z Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela je nezapomenutelná už jenom svým zoufalým výrokem: „A inspektorská zahrádka je v prdeli!“ Českého neherce Valentu poznávali filmoví diváci i v Kanadě, když tam po odchodu z vlasti v roce 1968 začínal jako umývač aut v servisu. Spisovatel Josef Škvorecký mu postavil pomník ve svém románu Příběh inženýra lidských duší v postavě burácivého „muže-koule“, razantního antikomunisty, jehož smích zní „jako řetězová reakce ve skladišti nukleárních raket“. Kolik se toho ale ví o Valentovi jako režisérovi, scenáristovi, dramaturgovi, producentovi, novináři, politickém vězni nebo exulantovi? Knižní vydání rozhovoru Jana Lukeše s Vladimírem Valentou přináší nejen odpovědi na tyto otázky, ale navíc přibližuje i Valentův celoživotní nadhled a frajerský odstup od sebe sama.

Monografie se zaměřuje na významného kameramana, jehož přínos k filmovému umění je nezpochybnitelný. Jaromír Šofr, jehož kariéra trvá od 60. let až do současnosti, spolupracoval s předními režiséry jako Věra Chytilová, Karel Kachyňa a Jiří Menzel, s nímž vytvořil patnáct oceňovaných filmů. Dnes osmdesátník a akademický profesor, Šofr má za sebou úspěšnou pedagogickou dráhu na pražské FAMU a Columbia College v Chicagu, a stále se aktivně podílí na digitalizaci starších filmů. Jeho novátorský přístup k filmovému snímání výrazně ovlivnil československou a českou kinematografii. Generace diváků si budou pamatovat oscarové Ostře sledované vlaky, atmosféru Rozmarného léta, komedie Na samotě u lesa a Vesničko má středisková, stejně jako hrabalovskou poetiku Postřižin. Monografie přibližuje Šofrovu osobnost nejen jako spolutvůrce filmů, ale také prostřednictvím jeho vzpomínek z dětství a profesního života. Obsahuje jeho glosy, úryvky z básnické tvorby, úvahy o hudbě a výběr z jeho malířské činnosti, zahrnující 45 reprodukcí olejomaleb z domácího ateliéru. Tímto způsobem ukazuje všestrannost jeho uměleckého nadání.

Rubikova kostka života a díla česko-amerického režiséra z pera jeho českého analytika, pamětníka i zpovědníka. Úvaha na téma Formanovy cesty na světové výsluní za přechodu mezi dvěma systémy společenskými i produkčními předchází mozaice režisérových názorů, životních osudů a filmografie. Těžiště publikace tvoří faktograficko-esejistický přehled všech Formanových filmů a stejně koncipovaný výběr z dokumentů a publikací o něm. Knihu uzavírá oddíl málo známých formanovských studií, textů a korespondence z autorova archivu. Nedílnou součástí svazku je obrazový doprovod, který spolu s interpretacemi umožňuje vícerozměrný pohled na celek díla čelného představitele československé nové vlny i vrcholné hollywoodské kinematografie. Čtení na přeskáčku není na závadu, nýbrž spíše předpokladem pochopení souvislostí.

Rozhovor s Ivanem M. Havlem. Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filosofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

Autor Jan Lukeš, známý filmový historik a kritik, přibližuje cestu československého filmu od úplných počátků přes novou vlnu až po začátek druhého desetiletí 21. století. Barvitě vystihuje tvorbu v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat. Dějiny české a slovenské kinematografie jsou skoro stejně tak dlouhé jako dějiny filmu vůbec: už půl roku po první filmové projekci bratří Lumiërů se v červenci 1896 promítalo také v Čechách a v roce 1898 vznikly i první původní české snímky, dokumentární i hrané. Cesta československého filmu od amatérismu k profesionalitě, od němých snímků ke zvukovým, od úplných počátků přes novou vlnu až na začátek druhého desetiletí 21. století je zde pojednána v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat.

Kniha-dokument shrnuje život a dílo režiséra a scenáristy Elmara Klose. První oddíl mapuje ve studiích a rozhovorech jednotlivé etapy Klosovy činnosti. Druhý oddíl přináší texty z Klosovy pozůstalosti, třetí je zase dokumentárním výborem ze samizdatové Bichle petřínské, připravené v roce 1985 ke Klosovým pětasedmdesátinám. Čtvrtý oddíl shrnuje faktografii Klosova života a díla: jeho biografii, filmografii a bibliografii. Kniha obsahuje desítky unikátních fotografií i faksimile dopisů z Bichle petřínské.

Vydáno u příležitosti 24. festivalu českých filmů Finále 2011. 5. svazek edice Finále je věnován herečce Vlastě Chramostové a kameramanu Stanislavu Milotovi. Součástí sborníku je DVD se záznamy představení Bytového divadla Play Macbeth a Zpráva o pohřbívání v Čechách.