Pavel Král Boeken

Kniha se zabývá rozborem života šlechty u císařského dvora Habsburské monarchie v letech 1526-1740. Publikace obsahuje písemné verze příspěvků přednesených na IV. mezinárodním vědeckém symposiu Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740), které v Českém Krumlově v říjnu 2001 pořádal Historický ústav Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci s Historische Kommission der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Česko-rakouskou komisí historiků a Státním hradem a zámkem v Českém Krumlově.

This book constitutes the refereed proceedings of the 18th International Conference on Text, Speech and Dialogue, TSD 2015, held in Pilsen, Czech Republic, in September 2015. The 67 papers presented together with 3 invited papers were carefully reviewed and selected from 138 submissions. They focus on topics such as corpora and language resources; speech recognition; tagging, classification and parsing of text and speech; speech and spoken language generation; semantic processing of text and speech; integrating applications of text and speech processing; automatic dialogue systems; as well as multimodal techniques and modelling.

Životní příběh synovce posledních Rožmberků historiků Václava Bůžka a Pavla Krále a historika umění Ondřeje Jakubce je netradičním pokusem o biografii šlechtice přelomu 16. a 17. století. Životní osudy i myšlenkový svět Jana Zrinského (1565-1612), syna jednoho z nejznámějších uherských vojevůdců v době válek s Turky, dvořana Rudolfa II. a dědice části rožmberského majetku na jihu Čech, jsou rekonstruovány na základě písemných, ikonografických a hmotných pramenů. Vedle hospodářských účtů, seznamů hostů, vyprávěcích pramenů a zlomkovitě dochované korespondence šlo zejména o výtvarnou výzdobu někdejší tabulnice na hradě Rožmberk a Zrinského náhrobek ve Vyšším Brodě. V nich se mimo jiné zrcadlí svatební symbolika, dobový pohled na život a smrt člověka i prostředky vytváření paměti a osobní reprezentace, které zastřešuje koncept ctnostného života Jana Zrinského jako křesťanského bojovníka. Podobný přístup, který umožní poučeným i laickým návštěvníkům zámeckých sídel pochopit promyšlenou symboliku jejich ikonografických programů i rozměry intelektuálního světa jejich majitelů, se nabízí například u Kratochvíle Viléma z Rožmberka, Jindřichova Hradce Jáchyma z Hradce či Telče Zachariáše z Hradce.

Kolektiv téměř dvou desítek autorů se na příkladu lidských typů a osudů ze 16. a 17. století pokusil překročit častá mlčení středověkých pramenů a prostřednictvím detailních, opět esejisticky pojatých sond vykreslit každodenní život raného novověku. Jednotliví autoři přitom sledují základní sociologické aspekty, jež odrážejí nejnovější historiografické představy a diskuse o předmoderním světě.

Kniha o architektuře, typické pro raný středověk.

Kniha vychádza v rozšírenom 3. vydaní (a po prvý raz v slovenskom preklade) doplnená o materiály, ktoré ešte neboli publikované.Autor v knihe opisuje, kde všade boli Židia a Bytči aktívni, čo všetko pre Bytču vykonali, ako založili celý bytčiansky miestny priemysel a rozvinuli obchod, čo bolo doposiaľ v oficiálnych publikáciach zatajované.Obzvlášť cenným dokumentom sú zoznamy ľudí v rôznych súvislostiach, ako sa tieto v priebehu rokov menili, zachytávajúc aj obdobie holokaustu. Veď z 364 židovských obyvateľov v r. 1930 zostal v Bytči iba jeden človek.Zaujme i uverejnenie mien významných ľudí, ktorí mali nejaký vzťah k Bytči. Od oxfordského profesora Adolfa Neubauera v predminulom storočí až po generála, letca Ivana Schwarza, ktorý dodnes žije v Anglicku.Kniha je napísaná na pamiatku ľudí, ktorí v Bytči a jej okolí žili, mnohé tam vybudovali, zanechali tam majetok a sami boli násilne, pod dozorom bytčianskych žandárov a gardistov odvezení do sústreďovacích táborov v Žiline a Seredi, odkiaľ boli - až na malé výnimky - deportovaní do vyhladzovacích táborov.

Kniha o paměti v myšlení šlechty od 16. do 19. století je výsledkem badatelského úsilí několika historiků a historiků umění mladší a střední generace z Brna, Českých Budějovic, Innsbrucku a Pardubic. Hlavní téma knihy směřuje k představení rozmanitých prostředků, které sloužily šlechtě v symbolické komunikaci stavovsky uspořádané společnosti k vytváření, uchovávání a předávání paměti, v níž se zrcadlila hloubka urozenosti individua, jeho rodiny a rodu.

Kniha se zaměřuje na šlechtické poslední vůle z let 1550 až 1650, které představují důležité historické prameny. V pěti kapitolách analyzuje charakter těchto dokumentů, šlechtickou testamentární praxi, obsah závětí, jejich využití v historickém bádání a životní cyklus šlechtické rodiny. Druhá část knihy obsahuje kritickou edici 101 testamentů. Poslední vůle byly klíčové pro ochranu šlechtického majetku, přičemž proces jejich sepisování byl ovlivněn tradicí a právními normami. Od roku 1627 došlo k zásadním změnám, které usnadnily sepisování testamentů bez královského povolení. Šlechtici považovali sepsání závěti za přípravu na "dobrou smrt", avšak mnozí odkládali vyřízení světských záležitostí na poslední chvíli. Testamenty se obvykle psaly v sídle testátora a potvrzovaly je svědci, přičemž právoplatnost získaly po intabulaci. Obsahově se závěti vyznačovaly tradičními prvky, jako invokace a sebeidentifikace, odhalující postavení žen ve společnosti. Testátoři reflektovali otázky života a smrti, vyjadřovali strach z nevyhnutelnosti smrti a zdůrazňovali potřebu sepsat závěť za zdravého života. Hlavním cílem bylo zabezpečit rodinný majetek a ustanovit poručníky pro pozůstalé děti. Mužské testamenty většinou jmenovaly syny jako hlavní dědice, zatímco dcery dostávaly věno. Kromě majetkových záležitostí obsahovaly závěti i charitativní odkazy. Kniha se snaží ukázat, jak lze tyto dokumenty využít pro genealogická bádání, studium rod

Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého sympozia v Českém Krumlově v roce 1995.

Publikace načrtává předválečný obraz relativně pokojného soužití společnosti na území malého města v Pováží, kde každý znal každého a kde se lidé posuzovali podle toho, jací skutečně jsou. Mládež - jako všude jinde - sportovala, hrála divadlo; pořádaly se plesy, nadšenci se věnovali turistice a jiným zálibám a koníčkům. Vedle toho se autor věnuje tragickému období pronásledování židovské komunity a její cílené likvidaci v regionu Bytče a okolí. Kniha vysvětluje, kde všude byli Židé činní, co všechno pro město a okolí vykonali; vyzvednut je i ten fakt, že obyvatelé židovského původu stáli u zrodu tamního průmyslu a obchodu, což z knih, které dosud vyšly, není zcela zřejmé. Zvláště cenné jsou seznamy lidí, jak se v průběhu let měnily, zvláště v období holocaustu. Vždyť z 364 židovských obyvatel v r. 1930 zůstal v současné době v Bytči jediný občan židovského vyznání. Zajímavé je uveřejnění jmen významných lidí, kteří byli s Bytčou velmi úzce svázáni, od profesora oxfordské univerzity Adolfa Neubauera v předminulém století, až po generála letectva Ivana Schwarze. Zveřejněno je několik fotografií obyvatel Bytči, pokud byly autorovi k dispozici.