Jaroslav Šůla Boeken

Kniha pojednávající o přípravách, okolnostech, průběhu a následcích třetí měnové reformy z roku 1953. Peněžní reforma v roce 1953 je svým způsobem záležitostí výjimečnou. Především došlo k rozsáhlému ožebračení československých občanů. Z hlediska následného hospodářského vývoje nebylo dosaženo předpokládaného ekonomického efektu. Došlo k neuvěřitelnému rozpadu terciální sféry, což bylo dalším impulsem k rozjezdu stínové ekonomiky, jejíhož temného vlivu jsme se nezbavili dodnes. Z dnešního pohledu tehdejší heslo "Dohnat a předehnat kapitalistický svět" se nejeví jinak než jako dokonalá groteska. Odborná recenze prom. historik Jiří Novotný, CSc. 1. české vydání.

Válka a válečné konflikty zpravidla těžce dopadají na všechny vrstvy společnosti. Jejich ničivé důsledky gradují s nástupem střetů masových armád. Těžiště problému bývá podmíněno dobově, regionálně, sociokulturně i jinak. Vždy však platí, že ve válce je promarněno množství lidských životů, které s modernizací technik a technologií ničení dramaticky narůstá. Potoky krve provázejí potoky slz a nezměrné hoře převážně obyčejných lidí nesoucích hlavní tíhu války, resp. jejích důsledků. Publikace Venkov, rolník a válka v českých zemích a na Slovensku v moderní době je původní vědecké dílo přispívající do diskurzu jednoho z velkých témat moderních agrárních dějin, tj. postavení venkova a venkovana v období válek, počínaje válkou třicetiletou a konče válkou studenou. Spojení „rolníka“ a „války“ v prostředí českých zemí a Slovenska je v dosavadní historiografii nové. Ne všechny, ale v zásadě téměř všechny dlouhodobé války zásadním způsobem ovlivnily příští vývojové linie společnosti. Podmínky, v nichž se odvíjely, poskytovaly podněty směřující k opravě důsledků války, zlepšení situace trpícího venkova a jeho obyvatelstva a snažily se hledat obranné mechanismy proti důsledkům válek příštích. Publikace naznačený diskurz obohacuje o běžící odborné diskuze, upozorňuje na nové aspekty, nabízí podstatné teze i drobnohledné úvahy, jež mají za cíl inspirovat k dalšímu vědeckému bádání.

Historie a vývoj papírových platidel na území Československa v letech 1945 - 1989

Dobrušští měšťané kontra opočenská vrchnost za třicetileté války. Kniha zprostředkovává mikrohistorický pohled na život poddanského města Dobrušky v přelomových časech vleklého válečného konfliktu, který stavěl před těžké zkoušky jeho elity i prosté obyvatele. Malý dobrušský svět oné doby se musel vyrovnávat jak s dopady událostí velkých dějin, tak s proměnami lokálních podmínek na opočenském panství – změnou vrchnosti a jejích strategií, přenášených na město úředním aparátem. Právě ve vztahu mezi městem a nedalekým zámkem se zrcadlí mnohé z proměn, kterými procházelo České království v pobělohorském období.

Knížka rozšiřuje a prohlubuje informace, které zájemci o tvorbu Boženy Němcové budou nejspíše znát ze spisů českoskalických badatelů manželů Mühlsteinových. V samostatných kapitolkách se věnuje všem aktérům Babičky, i epizodním, a to tak, že je nejprve připomenuta charakteristická pasáž v Babičce a poté následuje vysvětlující text, líčící život reálných prototypů těchto aktérů. Jednotlivé kapitoly jsou provázeny reprodukcemi ilustrací či dokumentů, případně fotografiemi, některé z těchto obrazových materiálů jsou tiskem zveřejněny vůbec poprvé. Textovou část doplňují poznámky a soupis literatury k tématu.

V televizní anketě Kniha mého srdce se v roce 2009 umístila na druhém místě Babička od Boženy Němcové, kterou obdivovaly generace čtenářů. Mnozí literární historici podlehli kouzlu jejího textu, nerozlišovali mezi fikcí a realitou. Historik J. Šůla, který zkoumá prameny Babičky, ve své nové knize představuje osudy klíčové postavy. Konfrontuje text s archivními prameny a dochází k překvapivým závěrům. Skutečná "babička" se narodila v Křovicích u Dobrušky, její manžel Jiří Novotný se nechal naverbovat do pruské armády, ale nezemřel v bitvě 1794, nýbrž v Kladsku na souchotiny v roce 1805. Manželům se narodilo devět dětí, nikoli tři. "Babička" se po letech v Kladsku vrátila do Čech a žila v Ratibořicích, kde nezemřela, a "paní kněžna" ji nevyprovázela na poslední cestě. Odešla do Vídně, kde vychovávala děti své nejmladší dcery a zemřela v chudobě v roce 1841. Autor zasazuje život protagonistky do historie regionu Opočenska a Kladska a vidí v ní typ hrdinné české ženy žijící v těžkých letech konce 18. a první poloviny 19. století. Kniha obsahuje poznámkový aparát a soupis historické, literárně historické a regionální literatury.

Sborník o životě v Hradci Králové v letech 1938 - 1945.